Grafologie

Původ slova grafologie, které zavedl Francouz Jean Hippolit Michon v roce 1875, je odvozen z řeckého γραή (grapho-, psaní) a řeckého λόγος (logos, slovo, přeneseně věda). Předmětem této pseudovědy je projekce osobnosti a dalších psychických funkcí v ručně psaném písmě.^[1][2] Většina dosud korektně provedených vědeckých studií účinnost grafologie nepotvrzuje,^[3] a grafologie je proto dnes obecně pokládána za pseudovědu. Většina existujících důkazů pro validitu má navíc charakter anket či domněnek, které nesplňují běžné nároky na vědecký důkaz.^[4][5]

Vývoj grafologie lze rozdělit na dva hlavní směry: empirickou školu, která se snaží analyzovat jednotlivé znaky písma a vyvozovat z nich přímé závěry, a holistickou, v krajnosti esoterickou školu, při níž je posuzován celkový dojem z písma a která není exaktně vědecká, ale využívá spíše psychologických technik nebo souvislostí se znalostmi z oborů psychologie nebo fyziologie. Ke grafologii se dnes hlásí také lidé, kteří ji praktikují zcela nevědeckými metodami. Někteří jiní autoři^[6] tyto směry označují jako fragmentární vs. holistický. Grafologie fragmentární (znaková) se zaměřuje na přesně vymezené znaky, ze který je vyvozován charakter pisatele. Druhý typ je nazýván jako tzv. grafologie celostní, a má zachycovat daný rukopis jako celek; vychází též z psychologie výrazu^[6]. Ani jeden z těchto přístupů však neprokázal svou validitu prostřednictvím běžných vědeckých postupů.

Grafologii je třeba odlišovat od jiné disciplíny, která se také zabývá ručním písmem, a to písmoznalectví (grafognózie). Mezi těmito dvěma obory je významný rozdíl: Písmoznalectví je znaleckým oborem soudního znalectví a zabývá se identifikací pisatele ručně psaného textu, zatímco grafologie se zajímá o povahu pisatele a je v české systemice soudního znalectví vedena jako specializace odvětví Psychologie oboru Školství a kultura. Posudky týkající se určení autorství podpisu ručně nebo psaného textu jsou oprávněni vypracovávat pouze písmoznalci, nikoli grafologové.^[7] Pojem grafologie se však někdy v širším smyslu používá i pro některé další disciplíny zabývající se písemným projevem člověka, užití ve významu písmoznalectví by bylo ovšem nesprávné.^[2]