Koktavost

Koktavost (též zejména odborně balbutismus, balbuties) je řečová porucha, při které je plynulost řeči neúmyslně přerušována opakováním jednotlivých slabik či částí slov nebo jejich nechtěným prodlužováním. Řeč je v některých případech proložena neúmyslnými pauzami, kdy koktavý člověk není schopen vydat žádný zvuk (tzv. řečové bloky).^[1] Lidé, kteří koktají, vědí, co chtějí říct. Přesto navzdory všemu svému úsilí nejsou schopni plynule a bez námahy promluvit.^[2] Všeobecně vžitá představa, že koktavost se vyznačuje pouze rychlým opakováním několika slabik, není tedy pravdivá. Lidé trpící touto poruchou bývají označováni jako balbutici. Věda, která se koktavostí zabývá se nazývá balbutologie.^[3]

Hlavním problémem mnohých balbutiků je právě nechtěné opakování částí slov a protahování samohlásek představuje spíše mechanismus, který má toto opakování částečně eliminovat. Pojem koktavost zastřešuje různě vážné řečové poruchy. Patří sem jak řečové poruchy spíše kosmetického charakteru (při mluvnickém projevu balbutika si posluchači jeho poruchu řeči jen stěží uvědomují) až po vážné poruchy, kdy je pro postiženého jakýkoli řečový projev velkým problémem. Pro balbutika může jeho řečová porucha představovat závažný psychologický a emocionální problém. Mnozí balbutici se snaží vyhýbat se mluvení na veřejnosti nebo se snaží záměrně nepoužívat taková slova, u kterých předpokládají vznik řečového bloku. Toto vyhýbavé chování ale vede často k uzavření se do sebe, úzkosti, stresu, hanbě a pocitu „ztráty kontroly“ během mluvení. Když se osoby, které koktají, pokoušejí překonávat toto mimovolné narušení své řeči, často začínají při rozhovoru odvracet oči, pohazovat hlavou, třást rty, pomrkávat očima, jinak řečeno začínají s řečí zápasit.^[4] Koktavost je často spojována s úzkostlivostí koktavého, ve skutečnosti zde však nebyla prokázána žádná souvislost (často naopak úzkostlivost vzniká až jako následek koktavosti). U koktavých lidí také nebyla zjištěna nižší inteligence než u zbytku populace.^[5]

Koktavost neznamená v podstatě problém s fyziologickou produkcí řeči ani s převáděním myšlenek do mluvené podoby. Pokud odhlédneme od jejich řečových problémů, jsou lidé postižení koktavostí z klinického hlediska „normální“.

Koktavost se u mnohých balbutiků mění v průběhu času i v závislosti na konkrétních situacích a často je spojena s množstvím stresu při určitých činnostech. Pro mnoho balbutiků je tak například velkým problémem telefonování a stres, který při telefonickém hovoru pociťují, může výrazně negativně ovlivnit projevy jejich řečové poruchy.

Přesná příčina koktavosti je dosud neznámá, zdá se však, že zde hrají roli jak genetické, tak neuropsychologické faktory. Existuje mnoho přístupů a terapií k „léčbě“ koktavosti, které mohou zmírnit její projevy; žádný zaručený lék ani zaručená technika k jejímu odstranění však nejsou v současnosti známy.