Luk

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Luk
Reflexní luk s nataženou tětivou (Persie)
Typ	jednoduchá střelná zbraň
Místo původu	celosvětový
Historie služby
Používána	celosvětově
Historie výroby
Navrženo	starší doba kamenná
Základní údaje
Hmotnost	různá
Délka	různá
Typ náboje	šíp
Princip střelby	pružina
Hledí	nemá

Luk je střelná zbraň. Skládá se z pružného lučiště a nepružné tětivy. Střelba z luku se nazývá lukostřelba. Střílí se šípy, původně dřevěnými nebo bambusovými, v současné době běžnějšími karbonovými nebo duralovými, které mají na jednom konci opeření, zlepšující výrazně jejich letové vlastnosti (jiný používaný výraz je kormidla). Na druhém konci je ostrý, dnes nejčastěji kovový hrot. V pravěku se ke zpevnění konce šípu používalo i opálení v ohni nebo kamenné hroty (pazourek, obsidián). Vynález luku spadá nejspíše do paleolitu, nicméně jednoznačné archeologické nálezy jsou až z mezolitu. Luk byl vynalezen a používán nezávisle na sobě mnoha světovými kulturami.

Luk může být kromě střelby použit k rozdělávání ohně, pohánění vrtáku při vrtání děr, pohonu obrobku při soustružení dřeva (traxlování) a jako nejjednodušší strunný hudební nástroj.

Nátahová síla moderních luků bývá vyznačena na ramenech a to tradičně v librách (1 Lb = 0,45 kg), délka nátahu pak v palcích. Naprostá většina luků má sílu od přibližně 10 liber (nejslabší dětské luky) po asi 200 liber (nejsilnější dlouhé anglické či mongolské luky), přičemž obvyklá síla běžných sportovních (rekreačních) luků je mezi 25 a 50 librami, loveckých nejméně 50 liber a válečných byla cca 70 až 200 liber. Délka nátahu se pohybuje od asi 25 po přibližně 35 palců.