Back Siluro a Lenta Corsa German Torpedo humano SLC Maiale Spanish Siluro a lenta corsa Finnish Siluro a Lenta Corsa French חזיר (כלי שיט) HE Siluro a lenta corsa Italian Maiale Polish Майале Russian
| Siluro a Lenta Corsa (Maiale) | |
|---|---|
 Maiale vystavené v muzejní expozici v Římě | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Italské královské námořnictvo |
| Typ | řiditelné torpédo |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | Mignatta |
| Nástupce | Siluro San Bartolomeo |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1,5 t |
| Délka | 7,3 m |
| Šířka | 533mm |
| Rychlost | 4,5 uzlu |
| Dosah | 15 nám. mil při rychlosti 2,3 uzlu |
| Posádka | 2 |
| Výzbroj | 1–2× výbušná hlavice (1× 300 kg, nebo 2× 150 kg) |
Siluro a Lenta Corsa (SLC) bylo označení řiditelných torpéd italského královského námořnictva využívaných při diverzních operacích speciálních sil za druhé světové války. Při plavbě na SLC jejich posádka seděla na torpédu obkročmo, jako na koni. Jejich přezdívka Maiale (prase) vznikla tak, že poručík Luigi Durand de la Penne přirovnal plavbu na nich k „rodeu na praseti“.[1] Během svého úspěšného nasazení za druhé světové války Maiale mimo jiné vážně poškodily dvě britské bitevní lodě třídy Queen Elizabeth.
V průběhu války vznikla ještě jejich zdokonalená verze Siluro San Bartolomeo (SSB).[2] Řiditelná torpéda SLC také inspirovala britské královské námořnictvo k nasazení stejně koncipovaných prostředků Chariot.[3]
- ↑ NOVOTNÝ, Josef. Námořní muzeum v La Spezia. Střelecká revue. 2003, čís. 6, s. 71. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-29. ISSN 0322-7650. Archivováno 29. 9. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ Chybná citace: Chyba v tagu
<ref>; citaci označenéref1není určen žádný text - ↑ Řiditelná a živá torpéda [online]. Silenthunter.cz [cit. 2019-09-29]. Dostupné online.