Pozdrav

Václav Hollar: Šlechtic při pozdravu

Pozdrav (od „zdraviti“, tj. přát zdraví) je projev úcty, přátelství a dobrých úmyslů, který se děje ritualizovaným gestem a/nebo slovy.[1] Lidé se zdraví při setkání i při loučení a často přitom vyjadřují přání, aby druhý „žil“ (živijó), zůstal zdráv (něm. Heil), případně „celý, neporušený“ (lat. salvus). Lidský pozdrav patrně odpovídá usmiřovacím gestům společensky žijících živočichů.

Každá kultura si časem vypěstovala vlastní způsoby, jak pozdravit nebo jak se rozloučit (podání ruky, políbení, objetí, úklona). Při setkání dvou neznámých lidí hraje pozdrav velmi důležitou roli. Může pozitivně, ale i negativně ovlivnit společenský život člověka, pomoci mu k úspěchu nebo přinést neúspěch. Rituální funkce pozdravu je pro udržení společenského postavení významnější než představení při prvním setkání. Za život pozdraví člověk průměrně více než třistatisíckrát, což údajně představuje celkem sto devadesát hodin.[zdroj?]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Pozdravení.

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy