Psychonautika (z řeckého (psychē „duše/duch/mysl“) a (naútēs „námořník/navigátor“) – námořník mysli/duše)[1] odkazuje k metodologii pro popis a vysvětlení subjektivních efektů změněných stavů vědomí, včetně těch vyvolaných mysl pozměňujícími látkami, a k výzkumnému paradigmatu, ve kterém se výzkumník dobrovolně ponořuje do změněného stavu za použití takovýchto technik, jakožto způsobu výzkumu lidské zkušenosti a existence.[2]
Termín je používán pro pojmenování všech aktivit, sloužících pro navození změněných stavů vědomí se spirituálními záměry a s cílem průzkumu lidství, včetně šamanismu, lamaismu tibetské buddhistické tradice,[3] smyslové deprivace[1] a archaických/moderních uživatelů drog, kteří užívají entheogeny za účelem získání hlubších vhledů a spirituálních zkušeností.[4]
Osoba, která užívá změněných stavů vědomí pro takový průzkum, se označuje jako psychonaut.