RELIKT-1 (někdy také RELICT-1) byl sovětský experiment na výzkum anizotropie reliktního záření na palubě satelitu Prognoz 9 (start 1. července 1983). Tento experiment podal horní limity anizotropie na velkých škálách. Podle nového vyhodnocení dat v pozdějších letech měl experiment zachytit anisotropii reliktního záření. Výsledky byly hlášeny v lednu 1992 v Moskvě na astronomickém semináři, který se konal ve Šternbergově astronomickém institutu, a publikovány byly například v čísle 4/1992 časopisu "Věda v SSSR"[1] a v Soviet Astronomy Letters v květnu–červnu 1992.[2] Nicméně Nobelova cenu za fyziku pro rok 2006 připadla týmu amerických vědců, který oznámil stejná pozorování 23. dubna 1992 na základě dat přijatých ze sondy COBE.
Tento experiment byl připraven Ústavem pro výzkum vesmíru Sovětské akademie věd, pod dohledem Igora Strukova.
Mapa oblohy v 37 GHz byl pořízena za použití 8 mm radiometru Dickeova typu. Radiometr nemohl provádět multipásmová astronomická pozorování. Celé nebe bylo pozorováno 6 měsíců. Úhlové rozlišení bylo 5.5 stupňů, s teplotním rozlišením 0,6 mK.
- ↑ http://epizodsspace.airbase.ru/bibl/nauka-v-ussr/1992/vzglad.html
- ↑ Strukov, I. A., Brukhanov, A. A., Skulachev, D. P., & Sazhin, M. V. Anisotropy of the microwave background radiation. Soviet Astronomy Letters. 1992, s. 153–156. Bibcode 1992SvAL...18..153S.