Sulla

Sulla
Sullova busta – Glyptotéka v Mnichově
Narození	138 př. n. l. starověký Řím
Úmrtí	78 př. n. l. (ve věku 59–60 let) Puteoli
Příčina úmrtí	cerebrovaskulární choroba
Povolání	starořímský politik, starořímský voják, vojevůdce a politik
Ocenění	Koruna z trávy
Politická strana	Optimáti
Choť	Julia (Desetiletí od 110 – Desetiletí do 100 př. n. l.)[1][2] Aelia (Desetiletí od 100 – Desetiletí do 90 př. n. l.)[1][3] Cloelia (Desetiletí od 90 – 89 př. n. l.)[1][4] Caecilia Metella Dalmatica (89–80 př. n. l.)[1][5] Valeria Messalla (79–78 př. n. l.)[1][6]
Partner(ka)	Nicopolis Metrobius[7]
Děti	Cornelia Faustus Cornelius Sulla[8][1][9] Fausta Cornelia[10][1][11] Cornelius Sulla Cornelia Postuma[1][12]
Rodiče	Lucius Cornelius Sulla
Rod	Cornelii Sullae
Příbuzní	Cornelia a Publius Cornelius Sulla (sourozenci) Pompeia Sulla a Quintus Pompeius Rufus (vnoučata)
Funkce	Římský diktátor (82–80 př. n. l.) římský senátor (do 78 př. n. l.) římský konzul praetor quaestor … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucius Cornelius Sulla (okolo 138/134 př. n. l. – 78 př. n. l.), zvaný Felix („Šťastný“), byl římský politik, vojevůdce a diktátor v době pozdní fáze existence Římské republiky.

Poprvé na sebe výrazněji upozornil při ukončení konfliktu s numidským králem Jugurthou. Později se vyznamenal během spojenecké války, v důsledku čehož byl zvolen konzulem pro rok 88 př. n. l. V následujících letech vedl v Řecku vítěznou válku proti vojsku pontského krále Mithridata VI. Jako vůdčí postava konzervativní frakce optimátů v římském senátu vytáhl v letech 88 a 83 př. n. l. v čele legií proti Římu, jenž byl ovládaný jeho politickými nepřáteli populáry.

Po vítězství v občanské válce a po získání absolutní moci se Sulla v roce 82 př. n. l. nechal jmenovat diktátorem. Na základě svých neomezených kompetencí uskutečnil poprvé v římských dějinách proskripce, které připravily o život tisíce Římanů. Jím provedené reformy římské ústavy měly za cíl obnovení dominance senátu a oslabení demokratických institucí, především úřadu tribuna lidu. V roce 80 př. n. l. se Sulla vzdal diktatury a nedlouho poté se stáhl z veřejného života do ústraní. Všeobecně se soudí, že jeho hrůzovláda urychlila rozklad staré římské republiky. Jméno tohoto statečného a lstivého politika dodnes symbolizuje nelidskost, krutost a teror. Niccolò Machiavelli se o mnoho staletí později inspiroval Sullovou politickou kariérou a charakterem při tvorbě svého díla Vladař.