Aneroid

Aneroid (francouzsky barometre anéroide, německy Holosterikbarometer) je deformační přístroj určený k měření atmosférického tlaku (tlaku vzduchu). Sekundárně se používá k měření nadmořské výšky. Aneroid (kovový tlakoměr) vynalezl v roce 1843 francouzský fyzik Lucien Vidie.

Funkce mechanického aneroidu je založena na deformaci pružného prvku (čidla) působením tlaku vzduchu. Konstrukce Vidieova z roku 1845 využívá deformaci tenkostěnné vzduchoprázdné (téměř vzduchoprázdné) kovové krabičky (Vidieho dóza) v podobě nízkého válce, jehož spodní i horní strana jsou zvlněny. Někdy, zejména v barografech, bývá několik těchto krabiček zařazeno sériově. Jiný typ přístroje – Bourdonův aneroid z roku 1850, nahradil pružné krabičky vzduchoprázdnou trubicí eliptického průřezu, stočenou do kruhového tvaru.^[1] Velikost deformace čidla (krabiček nebo trubice) je přenášena na ručičku ukazující velikost tlaku vzduchu na stupnici. Stupnice aneroidu bývá označena v jednotkách tlaku (dříve Torr nebo milibar, dnes obvykle hektopascal - hPa).

Pro přístroj se někdy používal název pérový tlakoměr (pérový barometr). Ocelové péro (pružina) zajišťovalo potřebnou pružnost krabiček. Ve starších přístrojích byl mechanismus obvykle skryt za ciferníkem, v moderních přístrojích je často ve střední části ciferníku otvor, aby byl mechanismus viditelný.