Arsenal Stadium | |
---|---|
Highbury – the "Home of Football"[1] | |
Poloha | Highbury, Londýn |
Souřadnice | 51°33′27,71″ s. š., 0°6′10,68″ z. d. |
Otevření | 6. září 1913 |
Přestavění | 1932–1936, 1992–1993 |
Uzavření | 7. května 2006 |
Zbourání | 2006 |
Vlastník | Arsenal Holdings plc |
Povrch | tráva |
Cena výstavby | £ 125 000 (1913) |
Architekt | Archibald Leitch |
Události | |
• Letní olympijské hry 1948 • ME ve fotbale do 18 let 1983 • ME ve fotbale do 21 let 1988 | |
Týmy | |
Arsenal FC (1913-2006) | |
Kapacita | |
38 419 (původně 73 000) | |
Rozměry | |
109×73 yds / 100×67 m[2] | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Highbury (jiným názvem Arsenal Stadium) byl stadion anglického fotbalového klubu Arsenal FC od 6. září 1913 do 7. května 2006.
Také se na něm v historii odehrálo několik baseballových a kriketových utkání a také pár zápasů fotbalové reprezentace Anglie. Stadion Highbury byl pojmenován podle severolondýnské čtvrti v níž ležel. Jeho kapacita byla původně větší, ale po přestavbě stadionu a osazení všech míst sedačkami klesla na konečných 38 419 diváků. Rekord však stanovilo utkání se Sunderlandem, na které se v roce 1935 dostavilo 73 295 lidí.
Divácké tribuny se dělily na North Bank (12 500), na West Stand (11 000), na East Stand (9 000) a na Clock End (6 000). V roce 1992 byla North Bank zbourána, kvůli výstavbě tribuny se sedadly. Ta byla otevřena o rok později. K této změně došlo po Taylorově zprávě o tragédii na Hillsborough.
Stejně jako nové Emirates Stadium i bývalé Highbury bylo proslulé kvalitním trávníkem a jeho správci Steve Braddock a Paul Burgess získali několikrát ocenění FA Premier League Groundsman of the Year. V roce 2006 byl stadion stržen a od roku 2010 jeho místo zaujímají obytné apartmány a park.