Back Literatura avantguardista Catalan Avant-garde (poésie) French Poesía de vangarda Galician Awangarda (literatura) Polish Poesia de vanguarda Portuguese

Avantgarda (literatura)

Philippe Soupault, jeden ze zakladatelů francouzského surrealismu, a český básník Vítězslav Nezval

Literární avantgarda či pouze avantgarda je v literatuře shrnujícím označením pro různé literární směry vzniklé v prvních desetiletích 20. století v rámci umělecké avantgardy. K nejvlivnějším patřily kubismus, futurismus, expresionismus, dadaismus a surrealismus. Od literární moderny se literární avantgarda odlišovala užším sepětím tvorby s životním stylem a politikou. Avantgardní spisovatelé byli často ideologicky vyhranění, zejména levicově nebo fašisticky. O změnu společnosti se literární avantgarda svou činností pokoušela společně s avantgardním výtvarným uměním, avantgardní hudbou, avantgardním filmem, avantgardní fotografií a dalšími dílčími avantgardními projevy.[1] Neobyčejně populárními se staly manifesty, někdy dokonce zastiňovaly či nahrazovaly samotnou tvorbu.[2]

Avantgarda dávala v literární podobě přednost dramatu a poezii před románem, neboť ten byl na počátku 20. století nejprestižnějším literárním žánrem, spojovaným s převládajícím uměním, vůči němuž se avantgardní spisovatelé vymezovali. Také s oblibou využívali hybridních žánrů a svá díla veřejně přednášeli nebo přímo vytvářeli a pořádali happeningy.[1] Mezi nejdůležitější tvůrce avantgardní literatury patřili Filippo Tommaso Marinetti, zakladatel italského futurismu, Guillaume Apollinaire, tvůrce literárního kubismu, dadaisté Hugo Ball a Tristan Tzara a surrealisté jako André Breton, Philippe Soupault, Louis Aragon a Robert Desnos. Hlavním představitelem divadelní avantgardy se stal Antonin Artaud.[3] V Německu byl nejsilnějším avantgardním směrem expresionismus, k němuž se řadili Georg Trakl, Gottfried Benn a Georg Heym.[4] Ze španělských tvůrců dosáhli nejvýraznějších úspěchů dramatik a básník Federico García Lorca a básnická generace 27.[5]

V českém prostředí patřil k předním avantgardním teoretikům Karel Teige. V roce 1920 se čeští avantgardní spisovatelé a výtvarníci spojili do svazu Devětsil. Avantgardními směry, které se v české literatuře nejsilněji prosadily, byly poetismus a surrealismus, z literátů byli nejvýznamnější Vítězslav Nezval, Vladislav Vančura, František Halas nebo Jaroslav Seifert v prvním období své tvorby. Konec české avantgardy je datován rokem 1938. Po druhé světové válce a komunistickém puči v roce 1948 upadla česká avantgarda i přes svou deklarovanou socialistickou revolučnost do nemilosti režimu jakožto údajně formalistické a politicky chybně orientované hnutí.[6]

  1. ↑ a b ASHOLT, Wolfgang; TRÁVNÍČEK, Jiří. avantgarda. In: NÜNNING, Ansgar; TRÁVNÍČEK, Jiří; HOLÝ, Jiří. Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host, 2006a. ISBN 978-80-7294-170-4. S. 54.
  2. ↑ KAES, Anton. Od expresionismus k exilu. In: BAHR, Ehrhard. Dějiny německé literatury 3. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1357-4. S. 188.
  3. ↑ ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Brno: Host, 2012. 1454 s. ISBN 978-80-7294-565-8. S. 483–516. 
  4. ↑ Kaes (2007), s. 198–204.
  5. ↑ ANDERSON, Andrew A. García Lorca's Poemas en prosa and Poeta en Nueva York: Dalí, Gasch, Surrealism, and the Avant-Garde. In: HAVARD, Robert. A Companion to Spanish Surrealism. Woodbridge: Tamesis, 2004. ISBN 978-1-85566-104-2. S. 163.
  6. ↑ Asholt, Trávníček (2006a), s. 54–55.
From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy