Bitva u Falkirku (1746)

Bitva u Falkirk Muir (1746)
konflikt: povstání Jakobitů ve Skotsku
Bitva u Falkirku Muir, Památník na bitvu u Falkirku[1]
Trvání	17. ledna 1746
Souřadnice	55°59′13″ s. š., 3°48′50″ z. d.
Příčiny	znovunastolení Jakuba II. Stuarta na anglický trůn
Výsledek	Vítězství Jakobitů
Změny území	Falkirk, Skotsko
Strany
Jakobíni, Skotsko Království Velká Británie
Velitelé
Karel Eduard Stuart John William O'Sullivan George Murray John Drummond Henry Hawley John Huske Francis Ligonier James Cholmondeley
Síla
8 000 mužů 7 000 mužů
Ztráty
50 mrtvých 80 zraněných 70 mrtvých 200-300 zraněných či pohřešovaných
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Falkirku (1746) (skotskou gaelštinou: Blàr na h-Eaglaise Brice) je známá také jako druhá bitva u Falkirku (první bitva u Falkirku se konala 22. července 1298). Tato se konala 17. ledna 1746 a byla součástí skotského povstání Jakobitů v roce 1745. Přestože výsledek bitvy byl považován za taktické vítězství povstalců, mělo ve skutečnosti jen malý politický dopad. Začátkem ledna obléhala jakobitská armáda hrad Stirling. Dne 13. ledna proti nim postupovaly směrem na sever od Edinburghu vládní síly pod velením generála Henryho Hawleye. Do Falkirku dorazil Hawley 15. ledna a jakobité zaútočili 17. ledna pozdě odpoledne. Hawleyovo levé křídlo, které bojovalo v terénu s těžkým sněhem, ustoupilo, ale jeho pravé křídlo se udrželo. V nastalém zmatku nedokázali jakobité Angličany pronásledovat, dovolili vládním jednotkám ustoupit a zformovat své síly v Edinburghu. Když 30. ledna Angličané znovu dorazili k hradu, jakobité ukončili obléhání a ustoupili do Inverness. Povstání bylo ukončeno bitvou u Cullodenu 16. dubna 1746. V současnosti je bitevní pole chráněno skotskou vládou v rámci zákona o historickém prostředí, resp. dodatkem z roku 2011.^[2]