Callisto

Callisto
Callisto na snímku sondy Galileo
Identifikátory
Typ	měsíc
Označení	Jupiter IV
Objeveno
Datum	7. ledna 1610 (Galileo)[1]
Objevitel	Galileo Galilei Simon Marius
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa	1 882 700[2] km
Výstřednost	0,007 4[2]
Periapsida	1 869 000 km
Apoapsida	1 897 000 km[pozn. 1]
Perioda (oběžná doba)	16,689 018 4[2] d
Orbitální rychlost
- průměrná	8,204 km/s
Sklon dráhy
- ke slunečnímu rovníku	0,192°
Mateřská planeta	Jupiter
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr	4820,6 ± 1,5[3] km (0,378 Země)
Povrch	7,30×107[pozn. 2] km² (0,143 Země)
Objem	7,30×1010[pozn. 3] km³ (0,0541 Země)
Hmotnost	1,075 938 ± 0,000 137×1023[3] kg (0,018 Země)
Průměrná hustota	1,834 4 ± 0,003 4[3] g/cm³
Gravitace na rovníku	1,235[pozn. 4] m/s² (0,126 G)
Úniková rychlost	2,440[pozn. 5] km/s
Sklon rotační osy	0[3]°
Albedo	0,22 (geometrické)[4]
Povrchová teplota
- minimální	80[4] K
- průměrná	134 K
- maximální	165 ± 5 K

Callisto, též Jupiter IV, je měsíc Jupiteru. Náleží k tzv. Galileovým měsícům, objevil ho Galileo Galilei v roce 1610.^[1] Callisto je druhým největším z Jupiterových měsíců a třetím největším měsícem ve sluneční soustavě po Jupiterově Ganymedu a Saturnově Titanu. Callisto má průměr 4 820 km, takže dosahuje přibližně 99 % velikosti planety Merkur, ale pouze asi třetiny jeho hmotnosti. Obíhá jako čtvrtý nejvzdálenější měsíc z Galileových měsíců se střední vzdáleností asi 1 880 000 km.^[2] Oproti Io, Europě a Ganymedu se nepodílí na orbitální rezonanci zmiňovaných měsíců a slapové působení Jupitera je už tak slabé, že nezpůsobuje významný ohřev měsíce.^[5] Měsíc má s Jupiterem vázanou rotaci, takže neustále směřuje k planetě stejnou stranou. Jelikož obíhá daleko od Jupiteru, je jeho povrch méně ovlivňován působením jeho magnetosféry než v případě vnitřních měsíců.^[6]

Těleso je tvořeno horninami a ledem v přibližně stejném množství. Průměrná hustota měsíce dosahuje 1,83 g/cm³. Spektroskopická měření naznačují, že se na povrchu nachází vodní led, oxid uhličitý, křemičitany a organické látky. Jeho kůra je silná až 150 km. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v hloubce okolo 100 km zřejmě relativně mělký oceán slané vody a pod ním již jen nediferencované či jen částečně diferencované jádro složené z křemičitanů.^[7][8]

Povrch Callisto je silně rozryt impaktními krátery a je tudíž velice starý. Nevykazuje žádné stopy podpovrchových procesů jako je desková tektonika či vulkanismus a tak se předpokládá, že jeho povrch byl zcela zformován pouze dopady jiných těles.^[9] Výrazné povrchové útvary tvoří četné prstencové struktury, impaktní krátery různých tvarů a pásy sekundárních kráterů a jizev, hřebenů a uloženin.^[9] Při pohledu na měsíc z menší vzdálenosti je rozeznatelný členitý povrch tvořený malými světlými zmrzlými depozity nacházejícími se na vrcholcích vyvýšenin. Tyto vyvýšeniny jsou obklopeny hladkou vrstvou tmavého materiálu.^[4] Předpokládá se, že je to výsledek degradace malých útvarů vlivem sublimace, což podporuje absence malých impaktních kráterů a přítomnost množství malých pahorků, které pravděpodobně představují jejich zbytky.^[10] Absolutní stáří povrchu není známo.

Kolem Callisto se nachází velice slabá atmosféra tvořená oxidem uhličitým^[11] a pravděpodobně také molekulárním kyslíkem^[12] a nad ní pak poměrně intenzivní ionosféra.^[13] Předpokládá se, že měsíc vznikl pomalou akrecí z disku prachu a plynu, který obklopoval Jupiter po jeho vzniku.^[14] Protože akrece probíhala pomalu a rovněž slapové ohřívání bylo velmi malé, neměl Callisto dostatek tepla, aby mohla proběhnout jeho vnitřní diferenciace. Pomalá konvekce uvnitř Callisto, která započala krátce po vzniku měsíce, vedla k částečné diferenciaci a pravděpodobně i ke zformování podpovrchového oceánu v hloubce okolo 100–150 km a malého kamenitého jádra.^[15]

Pravděpodobná přítomnost podpovrchového oceánu nechává otevřenou možnost, že by Callisto mohl hostit potenciální mimozemský život. Nicméně podmínky pro jeho vznik jsou méně přívětivé než v případě sousední Europy.^[16] Měsíc zkoumaly sondy Pioneer 10, Pioneer 11, Galileo a Cassini. Kvůli nízké míře radiace na povrchu měsíce se dlouho uvažovalo o Callisto jako o nejvhodnějším místě pro případnou lidskou základnu pro výzkum Jupiterovy soustavy.^[17] Teplota na jeho povrchu se pohybuje od -190 °C do −130 °C.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>