Ceres (mytologie)

Ceres (2. pád Cerery, 3. pád Cereře atd.^[1]), latinsky Cerēs, je římská bohyně úrody a obilí, blízká dalším zemědělským božstvům jako Tellus, Liber a Libera. Její kult byl v Římě velmi starý, o čemž svědčí, že měla svého flamena, narůstal však pod řeckým vlivem, Ceres byla ztotožněna s řeckou Démétér a byla počítána mezi Dii Consentes – dvanáct nejdůležitějších božstev.

Vzestup jejího kultu je spojen s rokem 496 př. n. l. kdy se Římu během války s Latinským spolkem nedostávalo obilí a hrozil hladomor. Na radu sybilských knih byl diktátorem Aulem Postumiem přislíben chrám Cereře, Liberovi a Libeře na Aventinu. Tato trojice je dnes označována jako plebejská či aventinská triáda a tato božstva byla ztotožněna s řeckou Démétér, Dionýsem a Persefonou. Chrám byl zasvěcen roku 493 př. n. l., přibližně v polovině dubna a na tento den připadlo slavení Cerealií.^[2][3]

Při jarní setbě prováděl flamen Cerialis oběť Cereře a Telluře a vzýval dvanáct božstev jednotlivých polní prací. Další dvě oběti, mající za úkol dodat zrnu sílu, byly prováděny během týdne ferie sementivae, jehož datum bylo určováno každý rok. S Tellus byla vzývána i při pohřbech.^[3]