Chajim Herzog

Chajim Herzog חיים הרצוג‎
Prezident Herzog na fotografii z roku 1990
6. prezident Izraele
Ve funkci: 5. května 1983 – 13. května 1993
Předseda vlády	Menachem Begin Jicchak Šamir Šimon Peres Jicchak Rabin
Předchůdce	Jicchak Navon
Nástupce	Ezer Weizman
Stranická příslušnost
Členství	Strana práce (dříve Ma'arach, Mapaj)
Vojenská služba
Služba	Hagana Britská armáda Izraelské obranné síly
Doba služby	1936–1962
Hodnost	generálmajor (aluf)
Bitvy/války	Arabské povstání druhá světová válka válka za nezávislost sinajská válka
Narození	17. září 1918 Belfast, Spojené království Velké Británie a Irska (dnes Spojené království)
Úmrtí	17. dubna 1997 (78 let) Tel Aviv, Izrael
Místo pohřbení	Herzlova hora
Choť	Aura Herzogová
Rodiče	Jicchak ha-Levi Herzog a Sarah Herzog
Děti	Jo'el, Michael, Ronit, Jicchak
Příbuzní	Jicchak ha-Levi Herzog (otec) Ja'akov Herzog (bratr) Abba Eban (švagr)
Alma mater	University of London Cambridge University
Profese	politik, diplomat, důstojník, advokát, advokát, spisovatel, voják a historik
Náboženství	judaismus
Ocenění	čestný doktor Haifské univerzity Čestný doktorát univerzity v Tel Avivu (Izrael) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě
Podpis
Commons	Chaim Herzog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chajim Herzog (hebrejsky: חיים הרצוג‎, Chajim Hercog; 17. září 1918 Belfast – 17. dubna 1997 Tel Aviv) byl izraelský generál, diplomat, politik a člen Strany práce (dříve Ma'arach). V letech 1983 až 1993 zastával ve dvou funkčních obdobích úřad izraelského prezidenta.

Pocházel ze severoirského Belfastu a jeho otcem byl irský a izraelský vrchní rabín Jicchak ha-Levi Herzog. Vystudoval právo a jeho vojenská kariéra začala již v roce 1936 vstupem do Hagany při arabském povstání v Palestině. Během druhé světové války se jako zpravodajský důstojník Britské armády zapojil do boje proti nacismu, zúčastnil se vylodění v Normandii, bojů o překročení Rýna a osvobození koncentračních táborů. Patřil mezi zakladatele izraelské armády a v roce 1948 se zúčastnil bojů o Jeruzalém. Podílel se na zrodu izraelské vojenské zpravodajské služby, v jejímž čele celkem dvakrát stanul. Vojenskou kariéru ukončil roku 1962 v hodnosti generálmajora a o pět let později se během šestidenní války stal vojenským komentátorem.

V letech 1975 až 1978 působil jako stálý zástupce Izraele při Organizaci spojených národů (OSN), kde na obranu židovského státu mnohokrát vystupoval. Jeho projev v souvislosti se schválením rezoluce prohlašující sionismus za druh rasismu byl zařazen mezi projevy, které změnily svět. V roce 1983 dosáhl vrcholu své kariéry, když byl zvolen izraelským prezidentem. V této funkci působil deset let, během nichž se snažil vystupovat na obranu Izraele a překlenout rozdíly v izraelské společnosti. Je autorem řady knih a článků věnujících se vojenské historii.^[1]