Chuck Berry | |
---|---|
Chuck Berry v roce 1957 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Charles Edward Anderson Berry |
Narození | 18. října 1926 St. Louis, Missouri, USA |
Úmrtí | 18. března 2017 (ve věku 90 let) St. Charles |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Žánry | rock and roll, blues, rhythm and blues |
Povolání | hudebník, skladatel |
Nástroje | kytara, zpěv |
Aktivní roky | 1953–2017 |
Vydavatelé | Chess, Mercury, Atco |
Členem skupin | Chuck Berry & His Combo |
Významná díla | Johnny B. Goode Maybellene Roll Over Beethoven Rock and Roll Music |
Ocenění | Cena Grammy za celoživotní dílo (1984) Rock and Roll Hall of Fame (1986) Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy (1987) Vyznamenání Kennedyho centra (2000) Polar Music Prize (2014) |
Manžel(ka) | Themetta Suggs (1948–2017) |
Děti | Ingrid Berry |
Sídla | The Ville Chuck Berry House |
Web | www.chuckberry.com |
Významný nástroj | |
Gibson ES-355 | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Edward Anderson „Chuck“ Berry (18. října 1926, St. Louis, Missouri, USA – 18. března 2017, Wentzville, Missouri, USA[1]) byl americký kytarista, zpěvák a skladatel, jeden z předních průkopníků rock and rollu. S písněmi „Maybellene“ (1955), „Roll Over Beethoven“ (1956), „Rock and Roll Music“ (1957) a „Johnny B. Goode“ (1958) rozvíjel z rhythm and blues hlavní prvky rock and rollu s texty zaměřenými na dospívající lidi, s kytarovými sóly, která měla velký vliv na pozdější rozvoj rockové hudby.[2]
Počátkem roku 1953 se nechal ovlivnit kytarovou technikou bluesového kytaristy T-Bone Walkera a ve večerních hodinách hrál se skupinou Johnnie Johnson Trio.[3] Zlom přišel v květnu 1955, kdy Berry odcestoval do Chicaga, kde se setkal s Muddy Watersem. Ten mu zařídil nahrávací smlouvu u Leonarda Chesse z Chess Records. S ním natočil skladbu „Maybellene“ – adaptaci na lidovou píseň „Ida Red“. Singlu se prodalo více než milion kopií a dostala se na první místo v žebříčku Billboardu v sekci Rhythm and Blues. Do konce padesátých let měl Berry ještě několik hitů a objevil se v několika televizních pořadech. Založil také svůj vlastní klub nazvaný Berry's Club Bandstand. V lednu 1962 nastal další zlom v jeho kariéře. Byl odsouzen k třem letům vězení za nelegální převoz čtrnáctileté dívky přes hranice, údajně s úmyslem ji pohlavně zneužít.[3][4][5] Po propuštění roku 1963 následoval útlum jeho úspěchů.
V roce 1985 byl uveden do Blues Hall of Fame a následující rok byl jedním z prvních hudebníků, kteří byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame, k Berrymu bylo uvedeno, že do rock and rollu přispěl nejen zvukem, ale i postojem.[6] Berry byl vyhlášen časopisem Rolling Stone jako šestý nejlepší kytarista všech dob v žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob z roku 2003[7] (ve stejném žebříčku z roku 2011 se umístil na osmé příčce),[8] v žebříčku 100 nejlepších zpěváků všech dob se umístil na 41. pozici[9] a v žebříčku Rolling Stone – 100 největších umělců všech dob na pátém místě.[10] Tři z jeho písní („Johnny B. Goode“, „Maybellene“ a „Rock and Roll Music“) jsou v žebříčku 500 Songs that Shaped Rock and Roll (500 písní, které formovaly rock and roll).