Back Académie Colarossi Catalan Académie Colarossi Danish Académie Colarossi German Académie Colarossi English Académie Colarossi Spanish Académie Colarossi Estonian آکادمی کولاروسی Persian Académie Colarossi Finnish Académie Colarossi French Կոլարոսի ակադեմիա Armenian
Colarossiho akademie | |
|---|---|
 | |
| Datum založení | 1870 |
| Datum zániku | Desetiletí od 1930 |
| Další informace | |
| Ulice | rue de la Grande-Chaumière |
| Zeměpisné souřadnice | 48°50′32″ s. š., 2°19′51″ v. d. |
| www | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Colarossiho akademie (Académie Colarossi) byla umělecká škola v Paříži, kterou v 19. století založil italský sochař Filippo Colarossi. Původně sídlila na ostrově Cité, avšak v 70. letech 19. století se přestěhovala do čísla 10 v rue de la Grande-Chaumière v Latinské čtvrti.[1] Byla uzavřena ve 30. letech 20. století.
Filippo Colarossi založil svoji školu jako alternativu státem podporované Národní školy krásných umění, École des Beaux-Arts, jež se podle mínění řady slibných mladých umělců té doby stala příliš konzervativní.[2][3].
Podobně jako rovnocenná Julianova akademie nabízela nezávislé alternativní vzdělání a průpravu v oblasti výtvarného umění a stejně tak přijímala do svých řad ženy a umožňovala jim kreslit podle nahých mužských modelů, což nebylo na Národní škole krásných umění myslitelné.[1][4] Mezi studentky Colarossiho akademie patřily mimo jiné Modiglianiho múza Jeanne Hébuterneová, skotská impresionistka Bessie MacNicolová, kanadská impresionistka Emily Carrová a francouzská sochařka Camille Claudelová, která studovala i u Auguste Rodina.
V Latinské čtvrti, která byla tradiční studentskou čtvrtí, se v blízkém sousedství školy nacházely levné kavárny a ubytování pro studenty a také řada uměleckých ateliérů. Colarossiho akademie přitahovala stejně jako Julianova akademie zahraniční i nekonvenční francouzské studenty, jako byl v polovině 70. let Paul Gauguin.[1] Díky své vyhlášené sochařské výuce lákala škola i mnoho zahraničních zájemců o tento obor, řada jich byla ze Spojených států.
V roce 1910 jmenovala pokroková Colarossiho akademie novozélandskou malířku Frances Hodgkinsovou (1869–1947) první ženskou vyučující. K dalším učitelům patřili mimo jiné i vlivný francouzský sochař Jean Antoine Injalbert a japonismem ovlivněný malíř Raphael Collin. V 90. letech na akademii vyučoval též Alfons Mucha.
Někdy ve 30. letech 20. století, zhruba v době, kdy došlo k uzavření školy, spálila paní Colarossiová drahocenný archiv školy jako odplatu za manželovo sukničkářství.[5][6]
- ↑ a b c Satová, Tomoko. Alfons Mucha. 1. vyd. Praha: Slovart, 2017. 95 s. ISBN 978-80-7529-495-1
- ↑ Monique Mangold, « Alfons Maria Mucha », in Regards croisés entre France et République tchèque, Paris, Harmattan, 2011, s. 94.
- ↑ (anglicky) Anne Gray, George W. Lambert retrospective : heroes & icons, Canberra, National Gallery of Australia , 2007, s. 10.
- ↑ Victoria Charles, Camille Claudel, New York, Parkstone International, 2011, s. 13.
- ↑ Odile Ayral-Clause, Camille Claudel a life, New York, Abrams, 2002, s. 28.
- ↑ Paul Claudel, 14 mars 1925, Journal, Volume 1, Paris, Gallimard, 1968, s. 667.