Colarossiho akademie

Colarossiho akademie
Datum založení1870
Datum zánikuDesetiletí od 1930
Další informace
Ulicerue de la Grande-Chaumière
Zeměpisné souřadnice
www.grande-chaumiere.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hodina kreslení, 1908
Muchův plakát propagující jeho výuku na Colarossiho akademii

Colarossiho akademie (Académie Colarossi) byla umělecká škola v Paříži, kterou v 19. století založil italský sochař Filippo Colarossi. Původně sídlila na ostrově Cité, avšak v 70. letech 19. století se přestěhovala do čísla 10 v rue de la Grande-Chaumière v Latinské čtvrti.[1] Byla uzavřena ve 30. letech 20. století.

Filippo Colarossi založil svoji školu jako alternativu státem podporované Národní školy krásných umění, École des Beaux-Arts, jež se podle mínění řady slibných mladých umělců té doby stala příliš konzervativní.[2][3].

Podobně jako rovnocenná Julianova akademie nabízela nezávislé alternativní vzdělání a průpravu v oblasti výtvarného umění a stejně tak přijímala do svých řad ženy a umožňovala jim kreslit podle nahých mužských modelů, což nebylo na Národní škole krásných umění myslitelné.[1][4] Mezi studentky Colarossiho akademie patřily mimo jiné Modiglianiho múza Jeanne Hébuterneová, skotská impresionistka Bessie MacNicolová, kanadská impresionistka Emily Carrová a francouzská sochařka Camille Claudelová, která studovala i u Auguste Rodina.

V Latinské čtvrti, která byla tradiční studentskou čtvrtí, se v blízkém sousedství školy nacházely levné kavárny a ubytování pro studenty a také řada uměleckých ateliérů. Colarossiho akademie přitahovala stejně jako Julianova akademie zahraniční i nekonvenční francouzské studenty, jako byl v polovině 70. let Paul Gauguin.[1] Díky své vyhlášené sochařské výuce lákala škola i mnoho zahraničních zájemců o tento obor, řada jich byla ze Spojených států.

V roce 1910 jmenovala pokroková Colarossiho akademie novozélandskou malířku Frances Hodgkinsovou (1869–1947) první ženskou vyučující. K dalším učitelům patřili mimo jiné i vlivný francouzský sochař Jean Antoine Injalbert a japonismem ovlivněný malíř Raphael Collin. V 90. letech na akademii vyučoval též Alfons Mucha.

Někdy ve 30. letech 20. století, zhruba v době, kdy došlo k uzavření školy, spálila paní Colarossiová drahocenný archiv školy jako odplatu za manželovo sukničkářství.[5][6]

  1. a b c Satová, Tomoko. Alfons Mucha. 1. vyd. Praha: Slovart, 2017. 95 s. ISBN 978-80-7529-495-1
  2. Monique Mangold, « Alfons Maria Mucha », in Regards croisés entre France et République tchèque, Paris, Harmattan, 2011, s. 94.
  3. (anglicky) Anne Gray, George W. Lambert retrospective : heroes & icons, Canberra, National Gallery of Australia , 2007, s. 10.
  4. Victoria Charles, Camille Claudel, New York, Parkstone International, 2011, s. 13.
  5. Odile Ayral-Clause, Camille Claudel a life, New York, Abrams, 2002, s. 28.
  6. Paul Claudel, 14 mars 1925, Journal, Volume 1, Paris, Gallimard, 1968, s. 667.

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy