Back Francesco Petrarca Afrikaans Francesco Petrarca ALS Petrarca AN فرانشيسكو بتراركا Arabic فرانشيسكو بيتراركا ARZ Petrarca AST Francesco Petrarca Aymara Françesko Petrarka Azerbaijani فرانچسکو پترارک AZB Франческо Петрарка Bashkir
| Francesco Petrarca | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. července 1304 Arezzo |
| Úmrtí | 19. července 1374 (ve věku 69 let) Arquà Petrarca |
| Místo pohřbení | Arquà Petrarca Petrarcova hrobka |
| Povolání | filozof, básník, překladatel, textař, spisovatel, horolezec, autor autobiografie, filolog, humanista a katolický klerik |
| Alma mater | Univerzita v Montpellier (1316–1320) Boloňská univerzita (1320–1323) |
| Žánr | poezie a próza |
| Témata | filozofie |
| Významná díla | Zpěvník Secretum De viris illustribus Rerum memorandarum libri De otio religioso … více na Wikidatech |
| Ocenění | básníkova koruna (1341; Řím) |
| Rodiče | Petracco a Eietta Canigiani[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Francesco Petrarca ([frančesko petrarka]; 20. července 1304 – 18./19. července 1374) byl italský spisovatel a básník. Společně se svým vrstevníkem a přítelem Boccacciem je považován za jednoho z prvních autorů renesanční literatury. Bývá označován za největšího humanistu a nejvlivnějšího italského lyrického básníka.[2] Tvořil v latině i v italštině a jeho nejproslulejším dílem je italsky psaný Zpěvník, popisující v 366 básních zejména platonickou lásku k idealizované Lauře.[3] Petrarcova latinská tvorba zahrnuje smyšlený dialog básníka se svatým Augustinem známý jako Mé tajemství, filosofický traktát O lécích proti štěstí a neštěstí nebo polemické spisy proti lékařům či aristotelikům.[4] Svým dílem navazoval jak na Vergilia, Ovidia, Cicerona, Senecu, svatého Augustina a další antické autory, tak na pozdně středověkého Danta Alighieriho.[5]
Také Petrarcův život je předmětem zájmu, zejména jeho kontakty s jinými učenci a spisovateli té doby, obsáhlá korespondence, politická a diplomatická činnost a také vztah k přírodě. Sám Petrarca se ke svému životu vracel ve svých básních, vzpomínkových textech a úvahách, a tím vnímání své osoby značně ovlivnil.[6] Vzhledem ke své zálibě v cestování bývá někdy Petrarca označován za prvního turistu. Obzvláštní pozornost je věnována jeho popisu výstupu na Mont Ventoux. Petrarca tuto horu pravděpodobně skutečně zlezl v dubnu 1336. Podle dobových pramenů však byly výlety na vrchol hory v Petrarcově době běžnou záležitostí, a jeho důležitost tedy spočívá spíše ve skutečnosti, že o své cestě a prožitku podal literární zprávu.[7] Čeština připouští skloňování jména jak se zachováním písmena -c- (bez Francesca Petrarcy), tak v podobě vytvořené v souladu s výslovnosti, tedy -k- (bez Franceska Petrarky). V titulech knih i v odborné literatuře se lze setkat s oběma variantami.[8]
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ BONDANELLA, Julian Conaway; MUSA, Mark. The Italian Renaissance Reader. New York: Meridian, 1987. 416 s. ISBN 978-0-452-01013-0. S. 1.
- ↑ TOOK, John. The Trecento – Petrarch. In: BRAND, Peter; PERTILE, Lino. The Cambridge History of Italian Literature. Cambridge: Cambridge University Press, 1996. ISBN 978-0-521-43492-8. S. 94–97.
- ↑ CECCHINI, Enzo. 14. století. In: LEONARDI, Claudio. Středověká latinská literatura (6.-15. století). Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2387-2. S. 432–436.
- ↑ KIRKHAM, Victoria. A Life's Work. In: KIRKHAM, Victoria; MAGGI, Armando. Petrarch: A Critical Guide to the Complete Works. Chicago: University of Chicago Press, 2009a. ISBN 978-0-226-43743-9. S. 1–6.
- ↑ Cecchini (2014), s. 423.
- ↑ ŠPIČKA, Jiří. Petrarca v Provence: Údolí, město, hora. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 376 s. ISBN 978-80-244-4390-4. S. 307–312.
- ↑ Skloňování mužských jmen vzoru „předseda“ – 2. p. j. č. [online]. Ústav pro jazyk český. Dostupné online.