Histidin | |
---|---|
strukturní vzorec | |
model molekuly | |
Obecné | |
Systematický název | 2-amino-3-(1H-imidazol-4-yl)propanová kyselina |
Triviální název | Histidin |
Ostatní názvy | glyoxalin-5-alanin |
Anglický název | Histidine |
Sumární vzorec | C6H9N3O2 |
Vzhled | bílé krystaly |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 71-00-1 |
PubChem | 773 |
SMILES | c1c(nc[nH]1)C[C@@H](C(=O)O)N |
InChI | InChI=1S/C6H9N3O2/c7-5(6(10)11)1-4-2-8-3-9-4/h2-3,5H,1,7H2,(H,8,9)(H,10,11)/t5-/m0/s1 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 155,16 g/mol |
Teplota tání | 282–287 °C |
Disociační konstanta pKa | 1,78 |
Disociační konstanta pKb | 5,97 |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Histidin (zkratky His nebo H) je jedna z nejběžnějších přírodních aminokyselin přítomných v proteinech. Ve smyslu výživy je u člověka histidin považován za esenciální aminokyselinu. Původně se myslelo, že je esenciální jen u dětí (semiesenciální), ale dlouhodobé studie ukazují, že je nezbytný i pro dospělé.[2] Jeho kodóny jsou CAU a CAC.
Histidin byl poprvé izolován německým lékařem Albrechtem Kosselem v roce 1896.[3]