Hladomor

Hladomor je označení pro hromadné vymírání obyvatelstva na určitém území v důsledku dlouhodobého hladovění. Lidé masově umírají nejen podvýživou, ale jsou také mnohem více náchylní různým chorobám.

Hladomor podle definice Organizace spojených národů nastává, pokud dva dospělí nebo čtyři děti z deseti tisíc lidí umírají každý den kvůli nedostatku jídla a 30 % dětí trpí podvýživou.^[1]

Příčinou hladomorů jsou většinou velké opakující se neúrody v důsledku přírodních katastrof (sucho, živelní pohroma, infekční onemocnění klíčových plodin). Například hladomory ze sucha v Sahelu nebo velký hladomor v Irsku v letech 1845–1849, který nastal poté, co plísňové a virové choroby zničily celou úrodu brambor. K hladomoru v Irsku přispěla také politika britské vlády.^[2] Další příčinou hladomoru může být úmyslné vyvolání – nejdrastičtějším případem je hladomor, který Stalinova vláda uměle vyvolala během násilné kolektivizace ve 30. letech na Ukrajině, v Kazachstánu a dalších oblastech SSSR, během něhož zahynuly milióny lidí.^[3]

Hladomor rovněž bývá průvodním jevem válek. Mnoho lidí zemřelo hlady při německém obležení Leningradu.^[4] Hladomor v Bengálsku, při kterém zahynuly až tři miliony lidí, vyvolala v roce 1943 japonská okupace Barmy a válečná politika britského premiéra Churchilla.^[5]

Za panování Marie Terezie vypukl po kritické neúrodě v letech 1770–1772 hladomor v českých zemích. Zemřela více než desetina obyvatel Čech a Moravy (přes 250 000 lidí).^[6] V celé Rakouské monarchii zemřelo v těchto letech hlady kolem miliónu lidí.^[zdroj?]

Ve stejném období je hladomor dokumentován také na území dnešního Saska, kdy během zimy 1771–1772 ve městě Johanngeorgenstadt v důsledku hladomoru zahynulo kolem 650 lidí.

Hladomory z neúrody bývaly běžným jevem ve středověku, kdy zemědělství produkovalo jen malé výnosy. Středověkou Anglii zasáhl hladomor společně s morem celkem 95krát, Francie byla ve středověku postižena hladomory 75krát.^[7] V Číně bylo mezi lety 108 př. n. l. a 1911 napočítáno celkem 1828 hladomorů, tj. téměř jeden hladomor ročně^[zdroj?]. V letech 1876–1879 zemřelo během hladomoru v severní Číně 12 milionů lidí. Nejhorší hladomor postihl Čínu v letech 1958–1961, kdy následkem politiky Mao Ce-tunga zemřelo hlady nejméně 30 milionů lidí.

Ke konci 20. století a na počátku 21. století se hladomory díky světovému přebytku potravin a snadnému transportu staly poměrně neobvyklou záležitostí. Přesto ale hladomory zabíjejí více dětí než války a katastrofy dohromady.^[8] Za posledních 30 let se všechny hladomory odehrály v Africe, například v Súdánu nebo Etiopii, s výjimkou hladomoru v Severní Koreji v roce 1996 a hladomoru v Jemenu, který zapříčinila saúdská vojenská intervence a v letech 2015–2018 si vyžádal životy více než 85 000 jemenských dětí.^[9]