Hugo Grotius

Hugo Grotius
Hugo Grotius (1631)
Rodné jméno	Hugo Grocio, Hugo Grotius eller Hugo de Groot
Narození	10. dubna 1583 Delft
Úmrtí	28. srpna 1645 (ve věku 62 let) Rostock
Místo pohřbení	Nieuwe Kerk
Povolání	básník, dramatik, international law scholar, politik, diplomat, historik, filozof, teolog, advokát a vysokoškolský učitel
Alma mater	Univerzita v Leidenu
Témata	mezinárodní právo, politická filozofie a křesťanská teologie
Manžel(ka)	Maria van Reigersberch (od 1608)
Děti	Cornelis de Groot Pieter de Groot[1][2]
Rodiče	Jan Cornets de Groot[1][2] a Aeltje van Overschie[1][2]
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Grotius, také známý jako Huig de Groot a Hugo de Groot (10. dubna 1583, Delft – 28. srpna 1645, Rostock), byl holandský humanista, diplomat, právník, teolog, státník, básník, dramatik a představitel školy přirozeného práva. Byl také filozofem, křesťanským apologetem a jedním z prvních představitelů politické geografie.

Byl to výjimečný člověk (číst uměl ve dvou letech a doktorát z práva získal v patnácti). V roce 1613 se stal radním v Rotterdamu, přijal arminianismus a po Arminiově smrti se stal vůdcem této křesťanské skupiny. Když se roku 1618 postavil proti oranžskému princi Mořici Nasavskému, byl na doživotí uvězněn. V roce 1620 se mu podařilo uprchnout k francouzskému dvoru a v letech 1634 – 1645 byl v Paříži švédským velvyslancem.

V právních otázkách kritizoval humanisty, kterým vyčítal jmenovitě to, že vyzdvihovali dokonalost klasického římského práva a většinou mu připisovali až „úroveň nepsaného rozumu a spravedlnosti“ (scripta ratio et iustitia). Dokonalé a spravedlivé právo je možné podle Grotia odvodit jen z rozumu a lidské přirozenosti.

Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“