Hugo Grotius | |
---|---|
Hugo Grotius (1631) | |
Rodné jméno | Hugo Grocio, Hugo Grotius eller Hugo de Groot |
Narození | 10. dubna 1583 Delft |
Úmrtí | 28. srpna 1645 (ve věku 62 let) Rostock |
Místo pohřbení | Nieuwe Kerk |
Povolání | básník, dramatik, international law scholar, politik, diplomat, historik, filozof, teolog, advokát a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Univerzita v Leidenu |
Témata | mezinárodní právo, politická filozofie a křesťanská teologie |
Manžel(ka) | Maria van Reigersberch (od 1608) |
Děti | Cornelis de Groot Pieter de Groot[1][2] |
Rodiče | Jan Cornets de Groot[1][2] a Aeltje van Overschie[1][2] |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hugo Grotius, také známý jako Huig de Groot a Hugo de Groot (10. dubna 1583, Delft – 28. srpna 1645, Rostock), byl holandský humanista, diplomat, právník, teolog, státník, básník, dramatik a představitel školy přirozeného práva. Byl také filozofem, křesťanským apologetem a jedním z prvních představitelů politické geografie.
Byl to výjimečný člověk (číst uměl ve dvou letech a doktorát z práva získal v patnácti). V roce 1613 se stal radním v Rotterdamu, přijal arminianismus a po Arminiově smrti se stal vůdcem této křesťanské skupiny. Když se roku 1618 postavil proti oranžskému princi Mořici Nasavskému, byl na doživotí uvězněn. V roce 1620 se mu podařilo uprchnout k francouzskému dvoru a v letech 1634 – 1645 byl v Paříži švédským velvyslancem.
V právních otázkách kritizoval humanisty, kterým vyčítal jmenovitě to, že vyzdvihovali dokonalost klasického římského práva a většinou mu připisovali až „úroveň nepsaného rozumu a spravedlnosti“ (scripta ratio et iustitia). Dokonalé a spravedlivé právo je možné podle Grotia odvodit jen z rozumu a lidské přirozenosti.
Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“