Jahoda

Jahoda je souplodí nažek na šťavnatém zdužnatělém květním lůžku, rostoucí na jahodníku (Fragaria). Toto souplodí nažek vytváří nepravý plod, jahoda patří mezi drobné ovoce.^[1]

Jahody jsou velmi bohatým zdrojem vitamínu C. Jeho obsah je srovnatelný s citrusovými plody. V závislosti na odrůdě může dosahovat od 40 do 90 mg/100 g plodu. Vyjma vysokého podílu vitamínu C jsou také bohatým zdrojem vitamínu A, B, E^[2] a organických kyselin (jako například kyseliny jablečné, citrónové, chininové, šťavelové, salicylové^[3] či ellagové, která působí v prevenci nádorových chorob.^[2] Organické kyseliny jsou důležitým faktorem udávající typickou a charakteristickou vůni a chuť.

Jahoda obsahuje také lehce stravitelnou vlákninu, což umožňuje snadné další tepelné úpravy a výrobu marmelád, či džemů. Z minerálních látek je v jahodě zastoupen převážně draslík, zinek^[2], hořčík, síra, vápník a pak některé netypické prvky jako je bor, fluor, kobalt či molybden.^[4] Jsou také výrazným zdrojem tekutin, jelikož plody jsou tvořeny z 87 % z vody.^[3]

Oproti ostatním druhům ovoce obsahují malý podíl přírodních cukrů.^[3] Konzumace jahod má údajně pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie. Podporuje krevní oběh v pohlavních orgánech díky vysokému obsahu antioxidantů.^[2] Dále podporují metabolismus, vylučování, působí proti vzniku močových a žlučových kamenů, snižují nachlazení, pomáhají při léčbě chorob srdce.^[3]

Jahoda není bobule, ačkoliv je často za bobuli nebo plod považována.^[5][6] U bobulí jsou semena obklopena více nebo méně šťavnatou dužninou. Klasickým příkladem jsou angrešt, rybíz nebo borůvka, ale patří mezi ně také okurka, řepa nebo dýně. Jahody nikoliv. U těchto druhů je konzumován plod, avšak u jahodníku nejde botanicky o plod, ale zbytnělé květní lůžko. Vlastní plody jsou malá zelená zrníčka na červeném slupci.