Jan Hus

Mistr Jan Hus
reformátor církve
Dřevoryt z knihy Jan Hus et Hieronymus von Prag, Historia et monumenta, Norimberk, 1558
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Sídlo	Praha
Svěcení
Kněžské svěcení	1400
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	děkan artistické fakulty pražské univerzity (1401–1402) rektor pražské univerzity (1409–1410)
Osobní údaje
Země	České království České království
Datum narození	1371
Místo narození	Husinec, České království České království
Datum úmrtí	6. července 1415 (ve věku 43–44 let)
Místo úmrtí	Kostnice, Diecéze kostnická, Svatá říše římská Svatá říše římská
Příčina úmrtí	upálení na hranici
Místo pohřbení	Rýn
Národnost	česká
Povolání	spisovatel, teolog, kněz, kazatel, pedagog
Alma mater	Univerzita Karlova
Podpis
Citát	„Proto, věrný křesťane, hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti“
Svatořečení
Svátek	6. července
Uctíván církvemi	starokatolická církev, pravoslavná církev
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hus (kolem roku 1370 pravděpodobně Husinec^[1][2] – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho.

Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej (1411). Přesto se Hus v listopadu 1414 dostavil na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení.

K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více než 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců.

V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění^[3] však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve.^[4] Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římskokatolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie (nauka o církvi) je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo.^[5]

Den Husova upálení, 6. červenec, se stal českým státním svátkem. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským)^[6] uctívá česká starokatolická církev^[7][8] a pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).^[9] Pro Církev československou husitskou je výročí jeho smrti fakticky největším svátkem.