Jean-Julien Rojer

Jean-Julien Rojer
Jean-Julien Rojer na Monte-Carlo Masters 2023
Přezdívka	Jules[1]
Stát	Nizozemské Antily Nizozemské Antily (2002–2010) Curaçao Curaçao (2010–2012) Nizozemsko Nizozemsko (od 2012)
Datum narození	25. srpna 1981 (43 let)[2]
Místo narození	Willemstad, Curaçao[2]
Bydliště	Dubaj, Spojené arabské emiráty[2]
Výška	185 cm[2]
Hmotnost	84 kg[2]
Profesionál od	2003[2]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	7 138 895 USD
Tenisová raketa	Völkl
Dvouhra
Poměr zápasů	13–1
Nejvyšší umístění	218. místo (15. srpna 2005)
Čtyřhra
Poměr zápasů	528–386
Tituly	37 ATP, 11 challengerů
Nejvyšší umístění	3. místo (23. listopadu 2015)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2011, 2015)
French Open	vítěz (2022)
Wimbledon	vítěz (2015)
US Open	vítěz (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (2015)
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra
Tituly	1
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2024)
French Open	vítěz (2014)
Wimbledon	semifinále (2013)
US Open	čtvrtfinále (2012, 2023)
Týmové soutěže
Davis Cup	skupina finále (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240529a29. května 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Julien Rojer (* 25. srpna 1981 Willemstad, Curaçao) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP získal jedenáct titulů ve čtyřhře.^[3] Na grandslamu zvítězil s Tecăuem ve čtyřhře Wimbledonu 2015 a US Open 2017 a s Arévalem na French Open 2022. Smíšenou soutěž ovládl s Grönefeldovou na French Open 2014. Po boku Tecăua triumfoval také na londýnském Turnaji mistrů 2015.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2005 na 218. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2015 na 3. místě. Trénuje ho Luis Fernando Manrique.^[1][2]

V Davis Cupu mezi lety 1998–2007 reprezentoval Nizozemské Antily. V roce 2012 se stal členem nizozemského týmu. V soutěži debutoval v roce 1998 základním blokem 4. skupiny americké zóny proti Východnímu Karibiku, v němž vyhrál dvouhru nad Ronaldem Liverpoolem. Antilané zvítězili 3:0 na zápasy. Do září 2024 nastoupil celkem k čtyřiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 28–6 ve dvouhře a 22–10 ve čtyřhře.^[4]

Nizozemsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde nastoupil do mužské čtyřhry s Robinem Haasem. V prvním kole je však vyřadili Indové Leander Paes s Višnem Vardhanem. Zúčastnil se také Her XXXI. olympiády v Rio de Janeiru. Opět po boku Robina Haaseho dohráli na úvod deblové soutěže s pozdějšími olympijskými šampiony Marcem Lópezem a Rafaelem Nadalem ze Španělska. Potřetí na olympijském turnaji startoval na odložených LOH 2020 v Tokiu. Před druhým kolem však musel s Wesleym Koolhofem odstoupit ze čtyřhry kvůli pozitivnímu testu na covid-19.