Jupiter (planeta)

Jupiter
Jupiter z pohledu sondy Voyager 2 (1979)
Symbol planety
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa	778 412 027 km 5,203 363 01 au
Obvod oběžné dráhy	4,888×109 km 32,675 au
Výstřednost	0,048 392 66
Perihel	740 742 598 km 4,951 558 43 au
Afel	816 081 455 km 5,455 167 59 au
Perioda (oběžná doba)	4332,59 d (11,8618 a)
Synodická perioda	398,86 d
Orbitální rychlost
- minimální	12,440 km/s
- průměrná	13,050 km/s
- maximální	13,705 km/s
Sklon dráhy
- k ekliptice	1,305 30°
- ke slunečnímu rovníku	6,09°
Délka vzestupného uzlu	100,556 15°
Argument šířky perihelu	274,197 70°
Počet přirozených satelitů	92 (2023)
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr	142 984 km (11,209 Zemí)
Polární průměr	133 709 km (10,517 Zemí)
Zploštění	0,064 87
Povrch	6,14×1010 km² (120,5 Zemí)
Objem	1,431×1015 km³ (1321,3 Zemí)
Hmotnost	1,899×1027 kg (317,8 Zemí)
Průměrná hustota	1,326 g/cm³
Gravitace na rovníku	23,12 m/s² (2,358 G)
Úniková rychlost	59,54 km/s
Perioda rotace	0,413 51 d
Rychlost rotace	45 262 km/h (na rovníku)
Sklon rotační osy	3,13°
Rektascenze severního pólu	268,05° (17 h 52 min 12 s)
Deklinace	64,49°
Albedo	0,52
Povrchová teplota
- minimální	112 K
- průměrná	152 K
- maximální	? K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak	20–200 kPa
Vodík	~86 %
Helium	~14 %
Methan	0,1 %
Vodní páry	0,1 %
Amoniak	0,02 %
Ethan	0,0002 %
Fosfan	0,0001 %
Sulfan	0,0001 %

Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, v pořadí pátá od Slunce. Má hmotnost přibližně jedné tisíciny Slunce, což je přibližně 2,5× více než všechny ostatní planety (a další menší tělesa) v soustavě dohromady, proto je sluneční soustava někdy popisována jako dvojsystém Slunce a Jupitera. Planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou označovány jako plynní obři či planety jupiterského typu.

Planeta je pojmenována po římském bohu Jovovi (v 1. pádě Jupiter).^[1] Symbolem planety je stylizované znázornění božského blesku (v Unicode: ♃). Jupiter byl pozorován již od pradávna, při pohledu ze Země má Jupiter magnitudu −2,8, což z něj činí třetí nejjasnější objekt na noční obloze po Měsíci a Venuši (občas se před Jupiter dostane v jasnosti Mars, když je v ideální pozici vůči Zemi a Slunci).

Okolo planety se nacházejí slabé prstence, které jsou ze Země stěží viditelné. Současně ji obklopuje silný radiační pás. Při pohledu z okolního vesmíru jsou viditelné horní vrstvy atmosféry rozčleněny v závislosti na planetární šířce do různě barevných pruhů a skvrn, které jsou atmosférickými bouřemi. Nejznámější takovouto bouří je Velká rudá skvrna, která zřejmě existuje minimálně od 17. století. Dosud není přesně známo, jaké vrstvy planetu tvoří, jelikož současné technické prostředky neumožňují její průzkum do větší hloubky. Předpokládá se, že Jupiter je složen převážně z vodíku, hélia a organických sloučenin. Je pravděpodobné, že planeta má tvrdé kamenné jádro tvořené těžšími prvky.

Jupiter byl prozkoumán několika automatickými sondami, nejčastěji na začátku programu Pioneer a programu Voyager, kdy všechny tyto sondy kolem planety proletěly. Později přímo k Jupiteru zamířila sonda Galileo, která kolem planety po necelých osm let obíhala. Nejnovější data pocházejí ze sondy New Horizons, která v únoru 2007 použila planetu pro zvýšení rychlosti na své cestě k Plutu. V současnosti se plánují další mise do soustavy Jupiteru, které by měly za cíl prozkoumat převážně hypotetické oceány pod ledovou kůrou jeho měsíce Europy.

Jupiter má nejméně 95 měsíců (údaj z června 2024).^[2] První čtyři z nich objevil v roce 1610 Galileo Galilei a nezávisle na něm pravděpodobně i Simon Marius. Jde o čtyři velké měsíce Io, Europu, Ganymedes a Callisto (tzv. Galileovy měsíce), u jejichž nebeského pohybu bylo zřetelné, že jeho centrem není Země. Tato skutečnost byla hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické teorie o pohybu planet; Galileiho vyhlášení podpory Koperníkově teorii jej dostalo do problémů s inkvizicí a byl přinucen ji odvolat.