Korjo

Korjo 高麗 고려 ↓ 918–1392  → vlajka znak
Geografie Království Korjo roku 1374
Hlavní město	Kesong (919–1232, 1270–1390, 1391–1392) Čchorwon (918–919) Ganghwa (1232–1270) Soul-Namgyeong (1382–1383, 1390–1391)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	3 000 000–5 000 000
Národnostní složení	Korejci: Kogurjŏvé (majorita), Sillané, Pekčeané
Jazyky	střední korejština, klasická čínština (literární)
Náboženství	buddhistické, konfuciánské, šamanistické, taoistické
Státní útvar
Státní zřízení	absolutní monarchie (918–1392) vojenská diktatura (1170–1270)
Mateřská země	nezávislý stát (918–1270, 1356–1392) říše Jüan (vazalský stát 1270–1356)
Státní útvary a území
Předcházející Parhe Pozdní Pekče Pozdní Kogurjŏ Pozdní Silla Následující dynastie Čoson

Korjo (hangul: 고려; hanča: 高麗) bylo středověké království a současně korejská královská dynastie, kterou v roce 918 založil král Tchädžo. V roce 936 dynastie spojila Pozdní Tři království. Dynastie Korjo rozšířila v letech 936–943 hranice své říše na severu po dnešní Wonsan, v roce 993 po řeku Ja-lu a v roce 1374 již zabírala téměř celý Korejský poloostrov. Vládla mu až do roku 1392, kdy moc přebrala dynastie Čoson. Dynastie Korjo do té doby říši dominovala takřka nepřetržitě, jen v letech 1170–1270 vládli vojenští vůdcové. Na konci 13. století bylo království Korjo kvůli náporům Mongolů a jejich dynastie Jüan již značně oslabené. Přestože se v polovině 14. století podařilo králi Kongminovi své království zpod nadvlády Mongolů vyprostit, v roce 1392 dynastii svrhla vzpoura generála I Song-gjea. Království Korjo později dalo jméno modernímu exonymu „Korea“. Sám název Korjo je odvozen od jména Kogurja, tedy jednoho z Tří království, které říše považovala za své předchůdce. Pojem Korjo začal převažovat nad pojmem Kogurja v 5. století, za vlády krále Čangsua.