Lesja Ukrajinka

Lesja Ukrajinka
Lesja Ukrajinka
Rodné jméno	Larysa Petrivna Kosač-Kvitka
Narození	13. únorajul./ 25. února 1871greg. Novohrad-Volynskyj
Úmrtí	19. červencejul./ 1. srpna 1913greg. Surami
Příčina úmrtí	Pottova nemoc
Místo pohřbení	Bajkovův hřbitov
Povolání	básnířka, spisovatelka, kritička, dramatička
Období	1883-1913
Žánr	básně, poémy, dramata
Literární hnutí	romantismus, realismus
Významná díla	Contra spem spero
Manžel(ka)	Klyment Kvìtka
Rodiče	Petro Kosač a Olena Pčìlka
Podpis
„Ach slovo, zbrani moje jediná, i když snad zhynu, tobě život patří; až přijde naše slavná hodina, ve strašný meč se změníš v rukou bratří“
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lesja Ukrajinka (ukrajinsky Ле́ся Украї́нка; vlastním jménem Larysa Petrivna Kosač-Kvitka / Лариса Петрівна Косач-Квітка; rusky Леся Украинка; polsky Łesia Ukrainka; 13. února^jul./ 25. února 1871^greg. Novohrad-Volynskyj (Volyň, Ruské impérium, dnes Zvjahel, Žytomyrská oblast, Ukrajina) – 19. července^jul./ 1. srpna 1913^greg. Surami (Gruzie)) byla ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička, literární kritička, nejznámější ukrajinská autorka, jeden ze symbolů ukrajinské kultury.

Od poloviny 90. let 19. století hrála Lesja Ukrajinka významnou roli v kyjevském kulturním životě. Celý život se však potýkala s tuberkulózou, jejíž postup se snažila zpomalit četnými návštěvami jižních oblastí, zejména Krymu, Kavkazu a Egypta. Jejím manželem byl ukrajinský folklorista a muzikolog Klyment Kvitka. K jejím inspiračním zdrojům patřily kromě básnických děl Tarase Ševčenka a slovanského folkloru také biblické a orientální texty a díla západoevropských spisovatelů, k nimž měla blízko díky intelektuální výchově a znalosti jazyků. Významnou roli v utváření její poetiky hrál Heinrich Heine, Maurice Maeterlinck, Henrik Ibsen, ale také polští a italští básníci a další osobnosti.

Kromě tří básnických sbírek, četných dramatických básní a divadelních her publikovala Ukrajinka také výsledky svého etnografického a literárněvědného bádání a překlady zahraniční poezie do ukrajinštiny. Ve svých dramatických básních a poemách se ostře stavěla proti zotročování jakéhokoliv typu a k postavení Ukrajinců se vyjadřovala pomocí analogií s osudy vyvoleného izraelského národa (Babylónské zajetí, Na rozvalinách). Své nejvýznamnější dílo, divadelní hru Lesní píseň, sepsala v roce 1911, nedlouho před smrtí.