Menachem Begin

Menachem Begin מנחם בגין
Menachem Begin během státní návštěvy USA, Andrewsova letecká základna, 1. ledna 1978
7. premiér Izraele
Ve funkci: 21. června 1977 – 10. října 1983
Prezident	Efrajim Kacir (1973–1978) Jicchak Navon (1978–1983) Chajim Herzog (1983–1993)
Předchůdce	Jicchak Rabin
Nástupce	Jicchak Šamir
Stranická příslušnost
Členství	Likud (dříve Gachal, Cherut)
Narození	16. srpna 1913 Brest, Ruské impérium
Úmrtí	9. března 1992 (ve věku 78 let) Tel Aviv, Izrael
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	židovský hřbitov na Olivové hoře
Kneset	1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10.
Choť	Aliza Arnoldová
Rodiče	Zeev Dov a Hassia Biegun
Děti	Benjamin Ze'ev, Lea, Chasja
Příbuzní	Avinadav Begin (vnuk)
Alma mater	Varšavská univerzita
Profese	politik
Náboženství	judaismus
Ocenění	Nobelova cena za mír (1978)
Podpis
Commons	Menachem Begin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menachem Begin (hebrejsky: מנחם בגין, polsky Mieczysław Biegun, rusky Менахем Вольфович Бегин, Menachem Volfovič Begin; 16. srpna 1913, Brest – 9. března 1992, Tel Aviv) byl izraelský politik a zakladatel politických stran a aliancí Cherut, Gachal a Likud. V letech 1977 až 1983 se stal vůbec prvním izraelským premiérem z řad pravice, čímž ukončil téměř třicetiletou hegemonii levicových stran.

Narodil se v carském Rusku, vyrůstal v Polsku a již od mládí byl horlivým sionistou. Během univerzitních studií se stal následovníkem zakladatele revizionistického sionismu Vladimira Žabotinského a záhy stanul v čele jeho mládežnického hnutí Bejtar. Během druhé světové války byl pro své sionistické aktivity zatčen sovětskou státní bezpečností a poslán na osm let do gulagu. Po předčasném propuštění se dostal do britské mandátní Palestiny, kde se stal velitelem militantní revizionistické skupiny Irgun, která v únoru 1944 vyhlásila vzpouru proti britské mandátní správě. Z této pozice nařídil několik útoků, které si vysloužily odsouzení jak od vedení palestinské židovské komunity, tak především od Spojeného království, které Irgun prohlásilo za teroristickou organizaci.

Po vzniku Izraele byl zvolen poslancem Knesetu a svůj mandát vykonával následujících 35 let. Po osmi neúspěšných volebních střetech (od roku 1955 coby vůdce nejsilnější opoziční strany) nakonec v roce 1977 zvítězil v parlamentních volbách a stal se premiérem. Jeho nejvýznamnějším počinem v této funkci bylo uzavření mírové smlouvy s Egyptem v roce 1979, za což mu byla, společně s egyptským prezidentem Anvarem Sádátem, udělena Nobelova cena za mír. Za Beginovy vlády došlo k vůbec největší výstavbě izraelských osad na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy, sjednocení Jeruzaléma a anexi Golanských výšin. V obavě před iráckým jaderným programem nařídil v roce 1981 vybombardovat irácký jaderný reaktor u Bagdádu. O rok později jeho vláda schválila vojenskou invazi do Libanonu v reakci na sílící ozbrojený odpor vyhnaných palestinských obyvatel. Libanonská válka ale nakonec ve všech ohledech přesáhla rámec původně daný vládou. Ačkoli z krátkodobého hlediska splnila své cíle, z dlouhodobého byla zcela kontraproduktivní. Nesplnila očekávání, která v ní Begin vkládal, a výrazně rozdělila izraelskou společnost.

V důsledku svého zdravotního stavu, smrti manželky a neustávajícího tlaku a kritiky veřejnosti kvůli libanonské válce se nakonec v říjnu 1983 rozhodl rezignovat. Poté se zcela stáhl z veřejného života a svůj byt opouštěl jen zřídkakdy. Zemřel v březnu 1992 na srdeční infarkt.