North American F-100 Super Sabre

F-100 Super Sabre
Určení	stíhací bitevní letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	North American Aviation
První let	25. května 1953[1]
Zařazeno	27. září 1954
Vyřazeno	1979 – národní letecká garda 1988 – Letectvo Čínské republiky
Charakter	vyřazen
Uživatel	Letectvo Spojených států Turecké letectvo Letectvo Čínské republiky
Výroba	1953–1959
Vyrobeno kusů	2 294 ks
Vyvinuto z typu	North American F-86 Sabre
Další vývoj	North American F-107
Některá data mohou pocházet z datové položky.

North American F-100 Super Sabre byl americký nadzvukový proudový stíhací letoun navržený a vyráběný společností North American Aviation. Byl první ze série Century amerických proudových stíhaček. Šlo o první stíhací letoun letectva Spojených států (USAF) schopný nadzvukové rychlosti ve vodorovném letu.^[2]

F-100 byl představen koncem 40. let jako výkonnější nástupce stíhačky F-86 Sabre pro získání letecké převahy.^[3] Původně byl označovaný jako Sabre 45 a byl dodán americkému letectvu jako nevyžádaný návrh v lednu 1951, což vedlo k objednání dvou prototypů o rok později po úpravách. První YF-100A provedl svůj první let 25. května 1953, sedm měsíců před plánovaným termínem. 29. října 1953 vytvořil rekord 1 215 km/h. Jednalo se o středoplošník, který měl křídla s úhlem šípu 45°. Letové zkoušky prokázaly jak slibný výkon F-100, tak několik nedostatků, mezi které patřila tendence k nestabilitě kolem podélné osy a náchylnost k přepadání do vývrtky, které vedly k četným smrtelným nehodám. F-100A oficiálně vstoupil do služby u amerického letectva 27. září 1954, nicméně v důsledku šesti velkých havárií, ke kterým došlo do 10. listopadu 1954, byl typ uzemněn, zatímco probíhalo vyšetřování a nápravné práce. V únoru 1955 se F-100 vrátily do vzduchu.

V reakci na požadavek velitelství taktického letectva (TAC) na stíhací bombardér vznikla verze F-100C, následovaná schopnější F-100D. Vzniklo několik dalších modelů, včetně dvoumístného nadzvukového cvičného F-100F. Již v roce 1958 začalo letectvo své F-100A stahovat, ale vrátilo je do služby počátkem roku 1962 uprostřed eskalujícího světového napětí. Mnoho F-100 se dočkalo nasazení během vietnamské války předtím, než byly v útočných rolích nahrazeny dvoumachovými stroji Republic F-105 Thunderchief. F-100 ve velkém létaly nad Jižním Vietnamem i jako letouny přímé letecké podpory, dokud nebyly nahrazeny účinnějšími podzvukovými letouny LTV A-7 Corsair II.^[4] Nad Vietnamem bylo ztraceno 242 letounů F-100 různých verzí. Několik F-100A bylo přestavěno na průzkumné letouny RF-100A. Několik F-100F bylo upraveno pro elektronický boj. Dále vzniklo několik návrhů a derivátů jako stíhač F-100B a F-107, ale do výroby se nedostaly.

Uprostřed relativně vysoké míry opotřebení a příchodu pokročilejších stíhaček se americké letectvo na začátku 70. let rozhodlo své zbývající F-100 trvale stáhnout ze služby. Do roku 1979 tento typ provozovala také národní letecká garda (ANG). F-100 byl vyvážen několika zámořským uživatelům, včetně zemí NATO a dalších amerických spojenců, mezi které patřilo turecké letectvo, letectvo Čínské republiky a francouzské letectvo. F-100 byl nasazen během turecké invaze na Kypr a plnil mise blízké letecké podpory. Francouzské F-100 zažily službu během alžírské války. Během své pozdější služby byl F-100 často označován jako „Hun“ - zkrácená verze „one hundred“.^[5]