Okeanos

Ókeanos
Hadrián jako Ókeanos na římské minci z 2. století
Hadrián jako Ókeanos na římské minci z 2. století
Řecké jménoὨκεανός
SkupinaTitáni
PartnerTéthys
RodičeÚranos a Gaia
SourozenciTitáni
DětiÓkeanovny, Potamoi a další
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ókeanos (starořecky Ὠκεανός, též Ὠγενός/ Ὤγενος Ógenos nebo Ὠγήν Ógén, latinsky Oceanus) je v řecké mytologii titán první generace, vládce stejnojmenné sladkovodní řeky obkružující svět a zdroj všech řek i moří, manžel Tethydy, otec Ókeanoven, Potamoi „Řek“, případně dalších dětí. Většina zdrojů, nejstarším z nich je Hésiodova Theogonía, se shoduje v tom že byl synem Úrana a Gaie, stejně jako jeho manželka a ostatní titáni první generace: Hyperión a Theia, Kríos, Koios a Foibé, Iapetos, Themis, Mnémosyné a nejmladší Kronos a Rheia.[1] Z několika zmínek v Iliadě se však zná, že Homér znal odlišné podání. Ókeanos je v nich prapůvodcem bohů:

Na okraj úrodné země se půjdu podívat,
kde je Ókean, prapůvod bohů, a rovněž i matka má Téthys,
kteří mě pěstili s péčí a v domě svém vychovávali
, svěřenou od matky Rheie, když Zeus, jenž do dálky vidí,
Krona kdys uvrhl pod zem a pod moře neznavitelné.

Homér, Ilias 14.201, překlad Rudolf Mertlík

Platón ve svém dialogu Timaios zase zmiňuje podání, snad orfického původu, podle kterého Úranos a Gaia zplodili Ókeana a Tethydy a ti zase zbylé titány. Jak Hésiodos tak Homér odkazují na to, že Ókeanos stál na Diově straně během titanomachie.[2] Některé starověké zdroje ztotožňují Ókeana s Ofiónem, nepříliš jasnou postavou kosmogonických mýtů, přičemž oběma byla přisuzována hadí přirozenost.[3]

Z Ókeana jako řeky vychází slunce a všechna souhvězdí a zase do něj zapadají, slunce se také skrze Okeána vrací během noci zpět na východ. Představa božstev prvotních vod je pravděpodobně převzatá z Mezopotámie a Ókeanos a Tethys odpovídají Apsúovi a Tiamat.[2]

  1. Theoi - Okeanos [online]. [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. 
  2. a b FOWLER, Robert L. Early Greek Mythography: Volume 2: Commentary. New York: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0198147411. S. 10–12. 
  3. WEST, Martin L. Three Presocratic Cosmologies. The Classical Quarterly. 1963, roč. 13, čís. 2, s. 154–176. Dostupné online. 

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy