Philip Glass | |
---|---|
Philip Glass ve Florencii, 1993 | |
Základní informace | |
Rodné jméno | Philip Morris Glass |
Narození | 31. ledna 1937 (87 let) Baltimore |
Žánry | opera, symfonie, dixieland a minimalismus |
Povolání | hudební skladatel, klavírista, skladatel filmové hudby, libretista a herec ve vedlejší roli |
Nástroje | klavír, basa a bicí souprava |
Vydavatel | Virgin Records |
Členem skupin | Americká akademie umění a věd Americká akademie umění a věd American Philosophical Society |
Významná díla | Symfonie č. 7 Monsters of Grace Symfonie č. 4 Kráska a zvíře |
Ocenění | Cena BAFTA za nejlepší filmovou hudbu (2003) Praemium Imperiale (2012) Glenn Gould Prize (2015) Fulbrightův program James Parks Morton Interfaith Award … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | JoAnne Akalaitis |
Děti | Juliet Glass Marlowe Glass |
Web | philipglass |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Philip Glass (* 31. ledna 1937 Baltimore, Maryland) je americký hudební skladatel. Spolu se Stevem Reichem, Terrym Rileyem, Johnem Adamsem a Michaelem Nymanem patří k minimalistickým skladatelům. On sám ovšem dává před výrazem minimalismus přednost termínu hudba s repetitivními strukturami.
Je posledním z „klasických“ představitelů americké minimalistické školy. Od sedmdesátých let ve svých skladbách používá prvky jako ostinátní opakování současně znějících motivů odlišných délek, vytvářející polyrytmickou strukturu nebo aditivní princip – postupné prodlužování nebo zkracování frází, měnící rytmický a melodický obsah.
Ke skladbám z raného období patří Music in Fifths, Music in Similar Motion, Music With Changing Parts, Music In Twelve Parts, Northstar, opera Einstein na pláži atd. Jeho pozdější tvorba zahrnuje hudbu komorní, orchestrální, vokální, operní, scénickou i filmovou.
V roce 2011 byl oceněn newyorským kulturním zařízením The Kitchen.[1]