Pojem

Pojem (lat. conceptus) je lidský vnitropsychický kognitivní (znalostní) model (v obr 1. horní vrchol trojúhelníku) dané entity světa reálného (objektu, procesu) i abstraktního (vědecké a umělecké ideje a konstrukce), kterému lze přiřadit jméno – jazykový konstrukt vnějšího sdělovacího jazyka ^[1](v obr 1. dolní levý vrchol trojúhelníku). Jméno slouží jako pointer do lidské psýchy viz Konotace / Komunikace. Pojmy umožňují identifikovat (rozpoznávat) a tak i komunikovat entity ^[2] světa reálného i abstraktního.

Aby bylo možno daný pojem smysluplně vytyčit, slouží k tomu charakteristické a relativně neměnné rysy rozpoznané na dané entitě, považované za vlastní jí, či třídě takových entit. Říká se jim invariantní příznaky ^[3].

Jelikož přirozené lidské poznání probíhá vždy s použitím filtru vágnosti, jsou veškeré lidské poznatky vágní a lidské myšlení je vágností prodchnuto. Jen část lidských znalostí je sdělitelná, a to se týká i invariantních příznaků.

Proto pro účely vědy a techniky jsou pojmy precizovány co do zřetelnosti invariantních příznaků (v exaktní vědě měřitelných – říká se jim pak veličiny) a tak přesnosti významu (malá až nulová vnitřní vágnost interpretace jména pojmu) pojmů, a jsou pak označovány jako termíny.

Pojmy mohou být obecné, zahrnující celou třídu předmětů (apelativum), anebo individuální, označující jediný předmět, například vlastní jméno (proprium). Nejenom obecný, ale i individuální pojem je ovšem výsledkem rozumové činnosti, jež třídí a integruje rozmanité smyslové vjemy a zkušenosti. Dokonce i pojem „náš pes“ je takovou abstrakcí, jež shrnuje všechny možné zkušenosti s ním, včetně jeho minulosti atd.

„Individuální pojem vzniká shrnutím všech časových variant určitého předmětu.“^[4]

Fyzik P. Bridgman zavedl do vědy operacionální definici: „Pojem má místo ve vědě tehdy a jen tehdy, jestliže dokážeme ukázat, jak je možné jej pozorovat nebo měřit a jaké operace k tomu můžeme použít.^[5]“