Polykondenzace

Ukázka struktury polyfenolu, ze kterého se vyrábí bakelit.

Polykondenzace je společně s polyadicí jeden z typů stupňovité polymeracereakce syntetických makromolekulárních látek. V průběhu reakce nevzniká jenom polymer, ale i nízkomolekulární produkt (např. voda, methanol, amoniak).

Nejde o polymerizaci řetězovou, ale o pozvolnější stupňovitou. Ze dvou monomerů vznikne dimer, dále trimer a postupně až polymer. Postupně tedy kondenzují monomery, oligomery a nakonec vznikají polymery (polykondenzáty).

Pokud monomer nese dvě funkční skupiny, vzniká lineární polymer, pokud nese více funkčních skupin, vzniká trojrozměrný polymer. Reaktivita funkčních skupin je v podstatě nezávislá na délce řetězce, na němž jsou umístěny.

Polykondenzace byla pro výrobu poprvé použita v roce 1909, kdy byl kondenzací fenolu s formaldehydem vyroben polymer, který dnes známe pod názvem bakelit. Dnes se polykondenzací vyrábějí polyamidy (nylon, silon), polyestery (tesil), polykarbonáty (makrolon), polyfenoly (bakelit), polyimidy (kapton) nebo silikony. Jako polykondenzaci můžeme klasifikovat i přírodní syntézu bílkovin z aminokyselin.[1]

  1. LECHNER, M. D. Makromolekulare Chemie : ein Lehrbuch für Chemiker, Physiker, Materialwissenschaftler und Verfahrenstechniker. 4. vyd. Basel: Birkhäuser, 2010. 536 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7643-8891-1, ISBN 3-7643-8891-9. OCLC 647854377 S. 119–136. (německy) 

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy