Populismus

Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je politický přístup spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že vládnoucí skupiny nehájí či přehlíží jeho zájmy.^[1] Populismus využívá dva základní termíny – lid a elitu. Pomocí těchto označení dělí společnost na dvě stejnorodé části. Lid je charakterizován jako zcela dobrý a politika by měla být vyjádřením jeho obecné vůle. Elita je naopak inherentně zlá a zkorumpovaná.^[2] Elita sleduje jen své vlastní zájmy, nenaslouchá lidu a naopak jej připravuje o jeho práva. Pojem lid má v sobě zahrnovat obyčejné lidi, elita na druhou stranu představuje dosud vládnoucí vrstvu. Tu se populisté snaží zdiskreditovat, svrhnout a nastoupit na její místo, ale podle svého názoru v lepší podobě a na rozdíl od elity naslouchajíce lidu a jeho vůli. Přestože lid i elita mají stejné zájmy a hodnoty, liší se ve svých morálních zásadách.^[3] Lid i elita tak stojí proti sobě.

Mezi první zaznamenaná populistická hnutí patří starořímská skupina populárů, kteří se stavěli na stranu plebejců proti patricijům. Mezi jejich nejznámější představitele patří bratři Tiberius Gracchus a Gaius Gracchus, Gaius Marius, Julius Caesar nebo první římský císař Gaius Octavius.

V současnosti se populismus nejčastěji dělí na pravicový populismus, reprezentovaný politiky jako Donald Trump,^[4] Jair Bolsonaro,^[5] Viktor Orbán,^[6] Marine Le Penová^[7] nebo Tomio Okamura^[8] a levicový populismus, reprezentovaný politickými stranami jako Syriza, Podemos nebo Hnutí pěti hvězd. Některé politické strany jako například české Věci veřejné je však obtížné na pravolevé škále zařadit, proto se pro ně používá označení středový populismus.^[9] Středový populismus v jeho technokratické variantě byl dříve ideologií hnutí ANO 2011,^[10][11] které se však postupem času ideologicky posunulo více směrem k pravicovému populismu.^[12][13]

Termíny populistický či populista se v češtině často chybně používají v pejorativním významu k označení přístupů či osob slibujících rychlá a líbivá řešení složitých socioekonomických problémů, která jsou však obtížně uskutečnitelná a často i škodlivá.^[14][15] Taková nálepka se však vymyká tomu, jak je populismus definovaný v odborné literatuře, a správně se taková praxe nazývá politický oportunismus.