Back رودولف الثاني Arabic رودولف التاني ARZ II Rudolf (Müqəddəs Roma imperatoru) Azerbaijani ایکینجی رودلف AZB Рудольф II Габсбург Byelorussian Рудольф II Габсбург BE-X-OLD Рудолф II Bulgarian Rudolf II an Impalaeriezh Santel Breton Rudolf II, car Svetog Rimskog Carstva BS Rodolf II del Sacre Imperi Romanogermànic Catalan
| Rudolf II. Habsburský | |
|---|---|
| Císař Svaté říše římské, český, uherský a chorvatský král a rakouský arcivévoda | |
 Rudolf II. na portrétu od Hanse von Aachen (~1606) | |
| Doba vlády | 1572–1608 (uherský král) 1575–1611 (český král) 1575–1612 (císař) |
| Korunovace | 25. září 1572, Prešpurk (uherským králem) 22. září 1575, Praha (českým králem) 1. listopad 1575, Řezno (římským císařem) |
| Tituly | Jeho císařská milost |
| Narození | 18. července 1552 Vídeň,  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 20. ledna 1612 (ve věku 59 let) Praha, Habsburská monarchie |
| Pohřben | Královská hrobka na Pražském hradě |
| Předchůdce | Maxmilián II. Habsburský |
| Nástupce | Matyáš Habsburský |
| Dynastie | Habsburkové |
| Motto | Fulget caesaris astrum (Nechť září císařova hvězda)[1] |
| Otec | Maxmilián II. Habsburský |
| Matka | Marie Španělská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudolf II. Habsburský (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) byl římský císař, uherský, český, chorvatský král a rakouský arcivévoda z dynastie habsburské.
Byl posledním habsburským panovníkem a také posledním v hodnosti císaře Svaté říše římské, který učinil z Prahy své sídelní město. Jako milovník umění, mecenáš a podporovatel věd přispěl k velkému kulturnímu rozkvětu českých zemí a jejich živým stykům s cizinou v závěrečné, manýristické epoše renesance – ta je po něm v českém prostředí nazývána doba rudolfinská a je řazena k vrcholným periodám starších českých dějin.
Z hlediska politiky to však úspěšný vládce nebyl, což bylo dáno jednak složitými osobními dispozicemi (duševní labilitou, s postupně se zhoršujícím průběhem) a jednak stoupajícím celoevropským napětím mezi protestanty a katolíky, což byl základní spor i v českém prostředí, jejž Rudolf nedokázal nijak vyřešit. V samém závěru vlády pak čelil intrikám svého bratra Matyáše, jemuž byl nucen postoupit (1608) vládu v Uhrách, Rakousích a na Moravě a aby se vůbec udržel na trůnu, musel českým a slezským protestantům vydat majestáty, jimiž potvrzoval svobodu vyznání pro luterány, starokališníky a české bratry. Marný pokus zvrátit tyto koncese s vojenskou pomocí svého bratrance Leopolda (1611) vedl nakonec k jeho nucené abdikaci ve prospěch Matyášův.
- ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 366. Dále jen Hamannová (1996).