Samizdat

Ruský samizdat a fotonegativy zakázané literatury

Samizdat (samo-vydáváno, rusky самиздат – samoizdatelstvo, nezkráceně „самостоятельное издательство“) je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech. Jde o vydávání knih, časopisů a novin vlastním nákladem v ilegalitě. Samizdaty jsou rozšiřovány v malých nákladech, opisovány, původně v ruce, později na psacím stroji a na počítači a množeny dle techniky dané doby (průklepy, cyklostyl, kopírky).[1] Případně může samizdat obecně označovat jakékoliv dílo, které bylo vydáno bez profesionální podpory na vlastní náklady (DIY).

Termín samizdat začal používat na začátku 50. let 20. století ruský spisovatel Nikolaj Glazkov, který do kopií svých cenzurou zakázaných básní vpisoval „Samsebjaizdat“[2] (parodie na sovětské názvy oficiálních vydavatelství, zde vlastně znamená „samovydavatelství“).[3]

Disidentský samizdat byl přítomen zejména v zemích východního bloku v době studené války, kde byl potlačován ze strany státní moci. Hojně využíván však byl či dosud je i v jiných částech světa.

  1. Slovník žurnalistiky : výklad pojmů a teorie oboru. První vydání. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. ISBN 9788024637693, ISBN 8024637693. OCLC 1023801583 S. 216–218. 
  2. KONČELÍK, Jakub; VEČEŘA, Pavel; ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. 343 s. ISBN 978-80-7367-698-8. S. 166. 
  3. BZONKOVÁ, Radka. Vynálezce samizdatu. iLiteratura [online]. Sdružení pro iLiteraturu, 2004-10-13 [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. 

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Tubidy