Jako soundtrack se označuje zaznamenaný zvuk doprovázející vizuální médium, např. film, televizní pořad či počítačovou hru (pochází z anglického sound track – „zvuková stopa“, zkracováno též na OST podle anglického original sound track – „původní zvuková stopa“). Nejčastěji se soundtrack označuje jako hlavní hudba ve filmu nebo v počítačových hrách. V televizi se ale takto označuje více.
V užším smyslu pak obvykle jde o doprovodnou hudbu, tedy soubor skladeb, které se ve filmu či pořadu objevují. Soundtrack k úspěšným titulům bývá vydán i samostatně na hudebním albu. Z hlediska historicky-významového, je soundtrack pokračováním skladeb, doprovázející renesanční opery. Podkresluje dějství odehrávající se na jevišti/televizní obrazovce.
Ke komerčně úspěšným titulům se někdy vydávají i další hudební alba obsahující i písně, které se ve filmu nevyskytují, pouze jím byly inspirovány apod. (V angličtině se taková alba označují jako „music from and inspired by“.)
Existují také alba prezentovaná jako soundtrack, přestože žádný odpovídající film neexistuje. Takovýmto „soundtrackem“ k fiktivnímu filmu je např. album Original Soundtracks 1 od skupiny U2, vydané v roce 1995 (pod pseudonymem Passengers), či Crushing Bliss z roku 2004 od Romana Holého a Ondřeje Brouska.
Dalším synonymem pro soundtrack je „score“, se kterým se můžete sejít zejména u vydaných medií (CD, LP..), kde se rozdělují score od soundtracku tím, že soundtrack obsahuje písně z filmu a score je pouze instrumentální hudba složená speciálně pro daný film či pořad. Toto rozdělení se používá většinou u těch titulů, kde se vydá jak soundtrack s písněmi, tak i instrumentální hudba z filmu (score). U titulů, kde je vydáno pouze jedno medium, se užívá pojem „soundtrack“.