Back Sifilis Afrikaans ቂጥኝ Amharic زهري (مرض) Arabic نوار (مرض) ARY চিফিলিছ Assamese Sífilis AST Sifilis Azerbaijani سیفلیس AZB Syphilis BAR Сіфіліс Byelorussian
| Syfilis | |
|---|---|
| lat. Syphilis, lues | |
 | |
| Základní údaje | |
| Původce | bakterie Treponema pallidum |
| Přenos | pohlavním stykem, transplacentárně, aj. |
| Inkubační doba | 10 až 90 dnů |
| Infekčnost | I. a II. stádium – vysoká |
| Léčba | antibiotika – penicilin, tetracyklin |
| Komplikace | III. stádium – gummata, aortitida, tabes dorsalis, progresivní paralýza |
| Statistické údaje | |
| Incidence | 4,9 /100 000 |
| Klasifikace a externí odkazy | |
| MKN-10 | A50 - A53 |
Syfilis (též příjice nebo lues, dříve francouzská, galská či uherská nemoc) je pohlavně přenosnou infekcí způsobovanou bakterií Treponema pallidum z kmene spirochét. Hlavním způsobem přenosu je pohlavní styk; během těhotenství nebo při porodu však může být přenesena i z matky na plod, což má za následek kongenitální syfilis. Mezi další lidské nemoci způsobované bakteriemi příbuznými jedincům Treponema pallidum patří frambézie (poddruh pertenue), pinta (poddruh carateum) a endemická syfilis neboli bejel (poddruh endemicum).
Příznaky a symptomy syfilidy se liší v závislosti na tom, které ze čtyř stádií infekce probíhá (primární, sekundární, latentní a terciární). Primární stádium se obvykle projevuje jediným šankrem (tvrdý, nebolestivý, nesvědící kožní vřed), sekundární syfilis pak rozptýlenou vyrážkou, která často postihuje dlaně rukou a plosky chodidel, nebo zarudlýma a slzícíma očima, připomínajícími zánět spojivek; latentní syfilis je charakteristická jen mírnými symptomy či je zcela bez symptomů a pro terciární syfilis jsou typická gummata, neurologické či kardiovaskulární symptomy. Vzhledem k častým atypickým projevům je však nemoc také známa pod přízviskem „velký imitátor“. Diagnóza se obvykle stanovuje prostřednictvím krevních testů; bakterie je ale možné rozeznat i pod mikroskopem. Syfilis lze účinně léčit antibiotiky – upřednostňován je zejména intramuskulární penicilin G (který se v případě neurosyfilidy podává nitrožilně); dále se využívá i ceftriaxon, u osob se silnou alergií na penicilin pak orálně podávaný doxycyklin nebo azitromycin.
V roce 1999 byl celosvětový odhad počtu osob se syfilidou stanoven na 12 milionů osob, přičemž z toho bylo více než 90 % případů zaznamenáno v rozvojových zemích. Po dramatickém snížení výskytu v důsledku široké dostupnosti penicilinu ve 40. letech 20. století se počet infikovaných v mnoha zemích na přelomu tisíciletí opět zvýšil, často v kombinaci s virem lidské imunitní nedostatečnosti (HIV). Tento stav je částečně přisuzován nebezpečným sexuálním praktikám mezi muži, kteří mají sex s muži, zvýšené promiskuitě, prostituci a poklesu používání bariérových (mechanických) metod ochrany.[1][2][3]
- ↑ COFFIN, LS, Newberry, A, Hagan, H, Cleland, CM, Des Jarlais, DC, Perlman, DC. Syphilis in Drug Users in Low and Middle Income Countries. The International journal on drug policy. January 2010, s. 20–7. ISSN 0955-3959. DOI 10.1016/j.drugpo.2009.02.008. PMID 19361976.
- ↑ GAO, L, Zhang, L, Jin, Q. Meta-analysis: prevalence of HIV infection and syphilis among MSM in China. Sexually transmitted infections. September 2009, s. 354–8. DOI 10.1136/sti.2008.034702. PMID 19351623.
- ↑ KARP, G, Schlaeffer, F, Jotkowitz, A, Riesenberg, K. Syphilis and HIV co-infection. European journal of internal medicine. January 2009, s. 9–13. DOI 10.1016/j.ejim.2008.04.002. PMID 19237085.