The Velvet Underground

Tento článek je o americké skupině. O jejím stejnojmenném albu pojednává článek The Velvet Underground (album), o knize pojednává článek The Velvet Underground (kniha).
The Velvet Underground
The Velvet Underground a Nico v roce 1966. Ve směru hodinových ručiček zleva nahoře: Lou Reed, Sterling Morrison, John Cale, Moe Tucker a Nico.
The Velvet Underground a Nico v roce 1966. Ve směru hodinových ručiček zleva nahoře: Lou Reed, Sterling Morrison, John Cale, Moe Tucker a Nico.
Základní informace
Jinak zvaný/áThe Warlocks, The Falling Spikes
PůvodUSA New York, USA
Žánry
Aktivní roky
  • 1965–1973
  • 1990
  • 1992–1993
  • 1996
Vydavatel
Příbuzná témataThe Primitives, Theatre of Eternal Music, Nico, Andy Warhol, Steve Sesnick
Významná dílaThe Velvet Underground and Nico
Sweet Jane
I'm Waiting for the Man
OceněníRock and Roll Hall of Fame (1996)
Síň slávy Grammy (2007)
Cena Grammy za celoživotní dílo (2017)
Dřívější členové
Klasická sestava
Lou Reed
John Cale
Sterling Morrison
Maureen Tucker

Ostatní členové
Doug Yule
Angus MacLise
Walter Powers
Willie Alexander
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The Velvet Underground [ðə ˈvelvət ˌʌndɚgraʊnd]IPA byla americká rocková skupina, založená v New Yorku v roce 1965; existovala jen do roku 1973. Původními členy byli Lou Reed (zpěv, kytara, harmonika) a John Cale (klávesy, viola, baskytara, zpěv), Sterling Morrison (kytara, baskytara) a Angus MacLise (bicí). Posledního jmenovaného ještě ve stejný rok vystřídala bubenice Maureen Tucker. Přestože skupina neměla prakticky žádný komerční úspěch, je označována za jednu z nejdůležitějších a nejvlivnějších skupin šedesátých let.[4][5] To potvrdil i hudební teoretik Brian Eno, když řekl, že si v době vydání jejich první album koupilo jen několik tisíc lidí, ale skoro každý z nich pak založil vlastní skupinu.[5][6][7] V počátcích skupiny byl jejich manažerem Andy Warhol, a skupina tak často vystupovala v jeho The Factory a jako součást jeho Exploding Plastic Inevitable.[5]

Jejich první album The Velvet Underground & Nico vyšlo počátkem roku 1967 a spolupracovali na něm s německou zpěvačkou, herečkou a modelkou Nico. V žebříčku sta největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone se skupina umístila na 19. místě.[8] V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob se umístila jejich první čtyři alba. Skupina v původní sestavě vydala ještě jedno album, poté byl John Cale vyhozen. Na jeho místo nastoupil Doug Yule, který se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1973. The Velvet Underground vydali bez Calea další dvě alba, načež v roce 1970 odešel i Lou Reed. Skupinu nadále vedl Yule, který s ní vydal ještě jedno album, na kterém se však neobjevil žádný z původních členů. The Velvet Undreground v klasické sestavě se znovu sešli v roce 1990, avšak pouze pro jeden benefiční koncert, a znovu v roce 1993 pro evropské turné, při němž se jednou zastavili i v Praze. Plány na americké turné zkrachovaly. V roce 1995 zemřel Sterling Morrison, čímž zanikla šance skupinu obnovit v jejím klasickém složení. V roce 1996 byli The Velvet Underground uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame. Úvodní slovo ceremoniálu přednesla Patti Smith.[9]

  1. Proto-Punk [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. 
  2. BANNISTER, Matthew. White Boys, White Noise: Masculinities and 1980s Indie Guitar Rock. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-8803-7. S. 38. 
  3. ROSENBERG, Stuart. Rock and Roll and the American Landscape: The Birth of an Industry and the Expansion of the Popular Culture, 1955–1969. [s.l.]: iUniverse, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4401-6458-3. S. 179. 
  4. The Velvet Underground [online]. Rock and Roll Hall of Fame, 2000 [cit. 2012-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  5. a b c UNTERBERGER, Richie. The Velvet Underground biography [online]. Allmusic.com [cit. 2012-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9. S. 137. Dále jen: Unterberger. 
  7. GIBBONS, Robert. Velvet Underground reunites – to talk [online]. Reuters.com, 2009-12-09 [cit. 2012-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. (anglicky) 
  8. CASABLANCAS, Julian. 100 Greatest Artists: The Velvet Underground [online]. Rolling Stone [cit. 2012-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The Velvet Underground [online]. RockHall.com [cit. 2012-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-13. (anglicky) 

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by razib.in