Zoroastrismus

Zoroastrismus, též zarathuštrismus či mazdaismus, je íránské dualistické náboženství založené podle tradičního podání Zarathuštrou, zvaným též Zoroaster. Vyznavači tohoto náboženství uctívají Ahura Mazdu, a jemu podřízená božstva jako jsou Ameša Spentové a jazatové, kteří následují Ašu „Pravdivost“ a stojí v opozici vůči Angra Mainjuovi a jeho démonických služebníkům daévům, kteří následují Drudž „Klamství“. Významné místo zaujímá také kult ohně. Ústředním náboženským textem je Avesta, kromě toho existuje velké množství náboženské literatury z doby Sasánovské říše psané středopersky, jako Dénkart nebo Bundahišn, a taktéž pozdější díla. Přestože je od 7. století počet jeho vyznavačů velice nízký, je pravděpodobné, že mělo vliv na velká monoteistická náboženství: judaismus, křesťanství a islám.^[1] Ze zoroastrismu také vychází zaniklá náboženství manicheismu a mazdakismu.

Počátky zoroastrismu jsou stejně jako život jeho zakladatele jsou v závislosti na badateli kladeny do širokého časového rámce: zhruba mezi 15. a 6. století př. n. l., kdy měla snad proběhnout jakási reforma tradičního íránského náboženství. K tomuto procesu došlo pravděpodobně ve východní části íránského areálu, snad v Sogdianě nebo Chorasmii.^[2] Předmětem sporů je zda byl zoroastrismus dominantním náboženstvím Achaimenovské říše (6. až 5. století př. n. l.) a stejně tak může být otázkou zda byl v pravověrné podobě rozšířen v Parthské říši (3. století př. n. l. až 3. století n. l.). Nepochybný je zoroastriánský charakter následné Sasánovské říše, ale po dobytí Íránu muslimskými Araby v polovině 7. století začal počet vyznavačů klesat a zachovaly se jen nepočetné komunity. Nejznámější z nich jsou indičtí Pársové.