Gramatikalizace je druh jazykové změny, kdy dochází k desémantizaci lexikální jednotky, jež nabývá gramatického významu.
Příkladem gramatikalizace je vytvoření perifrastického budoucího času ve španělštině pomocí slovesa ir (jít), např. voy a cantar (zazpívám, hodlám zpívat), nebo jednoduchého budoucího času cantaré (budu zpívat, od cantar he neboli musím zpívat), nebo složený budoucí čas pomocí slovesa chtít v některých jihoslovanských jazycích (po vzoru románských jazyků Balkánu). Gramatikalizace probíhá často postupně přes mezistupně, např. srbština a chorvatština časují pomocné sloveso hteti (např. ću se javiti, resp. javiću se "ozvu se"), zatímco makedonština tuto konstrukci zjednodušila a z pomocného slovesa se procesem gramatikalizace stala částice ќе se stejným tvarem pro všechny osoby, např. ќе дојдам (přijdu).
Obecně lze říci, že gramatikalizací se z autosémantických lexikálních jednotek stávají gramatické jednotky bez sémantiky, jež se následně stanou klitiky a ještě později afixy, čímž se z analytického jazyka stane jazyk aglutinační.